Syn času • Deborah Harkness

 

Hned po oznámení o vydání, jsem se těšila na pokračování. Ale kdybych si knihu nepořídila, o nic bych nepřišla.

Původně jsem myslela, že bude celá jen o Marcusově minulosti. O tom, jak žil, jak se stal upírem a co bylo prostě potom. Navíc šlo o 18. století, takže další plus. Ale chyba lávky. Sice se tyhle informace během čtení dozvím, ale tato fakta jsou prokládaná dalšími zbytečnými pasážemi.

Praví bastardi • Jonathan French

 

Recenzní kniha

Pokud hledáte jinou fantasy bez pohádkového příběhu plného milých a mocných elfů, či nekonečných bitev mezi lidskými králi, jste na správném místě. Dostanete poněkud rozdílné vyprávění a hlavními postavami rozhodně není lidská rasa. Ale pozor, tato série má jeden takový neduh, který by mohl někomu vadit. Je drsná, krvavá, sprostá a hodně otevřená ve všem, v čem může... 

Občas už toho bylo moc i na mě, hlavně některých scén, ale je fakt, že autorův styl přesně vykresluje svět kříženců, tak jak bych si ho opravdu představovala. Bytostí, které jsou míšené mezi lidmi, elfy a orky. Které ani jedna rasa nechce mezi svými. A tak není divu, že berou život dost rozdílně a odpovídá tomu i jejich chování a zvyky. 

Trůn lebek • Peter V. Brett

 

Začátek této série byl opravdu skvělý. Bylo to pro mě něco nového, napínavého, plného démonů, bojů a přežívání. Autor psal vše dost otevřeně a na rovinu. Nehledě na to, že se očividně vyžíval v dlouhém vypravování a zabíhání do velkých detailů. A tak s každou přibývající knihou přibývá i textu, děje a zvratů. Co podle mého ale sérii dost škodí, tak nástup Krasijců, což je taková obdoba Arabů. Jejich zvyklosti, krutost, slabá absence emocí a co hůř, neustálé náboženské kecání. Mnohdy jejich 'části' příběhu převládají, což je škoda. I druhá strana má co nabídnout.

Oko bouře • Zuzana Hartmanová

  

Recenzní kniha

Jsem ráda, že jsem měla možnost si dva díly přečíst tak krátce za sebou. Jednak jsem si díky tomu spoustu věcí uchovala v hlavě, ne sice na sto procent, přece jen jsem občas měla problém zařadit některá jména, ale taky jsem se už dokázala lépe orientovat. A tak se mi druhý díl četl o mnoho lépe a rychleji. Nemusela jsem bojovat s počátečním seznamováním a rovnou se vrhla na děj.

Tentokrát jsem se do toho opravdu ponořila a zvládla to za pouhé dva dny. Pro někoho dlouhý termín, pro mě rekordní. Jsem spíše pomalejší čtenář, který to všechno musí více zpracovávat a taky udržet dlouhodobě mou pozornost nezvládne jen tak nějaká kniha. Tady byl jedinou překážkou noční spánek... :-D

Před bouří • Zuzana Hartmanová

 

Recenzní kniha

Doteď jsem četla pouze autorčinu Noční labuť, která se mi svým způsobem líbila. I když už je to hodně dlouho a nepamatuji si každý detail, tak vím, že mě bavila. K druhému dílu jsem se zatím nedostala, stále na mě čeká. Ale loni autorce vyšel další kousek a to rovnou z chystané trilogie. Dlouho jsem váhala a přemýšlela, až jsem podlehla. Samozřejmě mi padla do oka obálkou, která je přesně podle mého gusta, ale i anotací, protože prostě démoni, magie a rozpadající se svět, to je téma přesně pro mě.

Vítr z hor • Andy Wildwood

 

Recenzní kniha

Před nějakou dobou mi autor zaslal na recenzi svůj knižní počin. Jedná se o fantasy příběh s námětem válčícího světa plného démonů, otroků a podobně. Ale není psaný tak úplně v tom typickém uskupení, jak jsme z většiny zvyklí.

Z počátku mě to dost chytlo a bavilo a byla jsem zvědavá, kam to celé povede. Vyprávění bylo takové obyčejné, spíše strohé a zabývalo se hlavními fakty a děním. To znamená, žádné zbytečné zdržování, popisy na několik odstavců a vypisování jako v kronice. Vždy hezky přímo na věc a šup zase dál. A to se mi moc líbilo. Ne u každé knihy totiž potřebuji číst určitý moment děje na několika stranách a zbytečně se zdržovat. Někde je to velkým plusem a do příběhu a k postavám to prostě patří. Ale někdy je to spíše na škodu. A tak v tomto ohledu jsem byla velice ráda. I postavy se mi zamlouvaly a pasovaly mi.

Bitevní mág • Peter A. Flannery

 

Na doporučení jsem se pustila do této dost nadité fantasy. Původně jsem ji na seznamu měla, ale spíše na dobu, kdy bych měla opravdu čas a chuť. No, teď ji mám za sebou a skoro po třech týdnech ji můžu zase vrátit. A to se ještě musím upřímně přiznat, že od určité části jsem dokonce začala přeskakovat.

Takže je vám už asi jasné, že žádné nadšení se nekoná. Ještě před pár lety bych to určitě hltala a byla bych z toho celá vedle. Ale za tu dobu, co bloguji, jsem přečetla hodně fantasy knih a posunula jsem se určitým směrem dál a tak pro mě není příliš důležité a zajímavé, jak nějaký mladý hrdina postupně získává své schopnosti, piluje dovednosti nebo trénuje v boji. Ne, teď už dávám přednost tomu, když se jde rovnou do akce, kdy už se řeší trošku vyspělejší věci, kdy už děj graduje, zvedá mi adrenalin, postavy intrikují a neustále jsem něčím překvapená. A pokud se mám něco dozvědět o postavě, ať je to raději formou záblesků do minulosti, než abych stovky stran četla o výcviku a šikaně na akademii...

Dárce života • Miroslava Dvořáková

Recenzní kniha

Dostávám se k závěrečnému dílu série z pera české autorky. U prvního dílu jsem se z počátku cítila trošku nejistě, protože je v textu opravdu velké množství jmen a nejrůznějších pojmů (mnohdy jsem si přála mapu, přehledný rodokmen či rovnou bestiář). Navíc většina postav je svázaná rodinnými vazbami, takže to bylo lehce ošidné a nepřehledné. Ale s postupem času jsem se do toho vkrádala více a více, až jsem se prokousala do velkého finále.

Mými oblíbenci se samozřejmě stali Arrakiel a Sibiel. Ale po pravdě, většina postav na té 'správné straně' (tedy kromě záporáků) byla psána tak, že si je čtenář nakonec musel oblíbit. Tak trošku to působilo jako pohádka s pocitem, že všichni budou žít šťastně až na věky, protože i když se děly velké věci, většinou jsem neměla o nikoho velkou obavu. Určitě se mi líbil i postupný vývoj postav. Rozumějte, od začátku příběhu po poslední stranu uběhlo rovnou několik let. A situace byla i opravdu vážná. Válka, umírání, útěk do bezpečí a spousta dalšího, takže je jasné, že k nějakým změnám dojít muselo. Občas to bylo takové zamotanější, někdy naopak dost očividné. Ale bylo aspoň o čem číst.

Jiskřičky v popelu • Miroslava Dvořáková

Recenzní kniha

Jiskřičky v popelu navazují přímo na první díl. Po velkých problémech, které nastaly ke konci prvního dílu, musela většina obyvatel Mizeonu změnit své působiště a přesunout se na jinou planetu. Jejich předci a dávní nepřátelé se totiž probudili a začali zuřit. I tady musím zmínit přirovnání k řeckým bohům a polobohům a jejich předkům Titánům... Je to hodně podobné, ale v tomto případě okořeněné ještě prvky sci-fi, jinými světy, démony, magií a spoustou věcí, kterým jsem ani pořádně nerozuměla.

Kniha je docela náročná, co se týče všech těch pojmů. Některá jména jsou už tak dlouhá, takže si je čtenář musí pamatovat, ale do toho se míchají nejrůznější pojmy na neznámá stvoření, fyzikální jevy, věci z historie a podobně, takže vzniká docela dost hluchých míst, kdy jsem ani nevěděla co čtu, protože moje představivost tolik věcí nedokázala zpracovat. Prostě na stránkách, kde bylo až moc cizích názvů, jsem tak občas ztrácela přehled, o čem je vlastně řeč. Na jednu stranu je fajn, mít celý stvořený svět plný vlastních věcí (slovník je na konci knihy, takže lecčemu pomůže), které tak působí hodně fantaskním dojmem, ale na stranu druhou, spousta autorů využívá pro lepší představu nějaké základy z našeho reálu. Nebo by byly nápomocné mapy, či kresby a podobně. Malý vizuál často pomůže víc než kdejaký popis.

Šedí bastardi • Jonathan French

Recenzní e-kniha

Musím říct, že poměrně často o mých výběrech knih rozhoduje obálka. A v tomto případě dvojnásob. Díky ní jsem si totiž musela přečíst ihned anotaci a ukázku. Naprosto mě příběh nadchl a od první chvíle jsem se na knihu natěšila. Ale raději jsem si počkala ještě na další ohlasy, takže jsem se k ní dostala až nyní (a jo, to nadšení ostatních přímo sálá, ještě jsem nenarazila na negativní názor :-)).

Největším lákadlem pro mě byl asi fakt, že se vše točí především okolo orků a poloorků, a že lidé jsou jaksi v pozadí (samozřejmě dojde i na lidi, elfy atd.). Už dlouho jsem hledala nějakou změnu a jelikož v poslední době uvažuji i o opuštění žánru young adult, byla jsem dost nahlodána vyzkoušet něco nového. Nejen, že tento svět je brán z jiného pohledu, ale hlavní postavy jsou dost vulgární, všechno řeknou na rovinu, i kdyby měli urážet ostatní občany světa či čtenáře. Občas to působí už dost obhrouble, ale pro starší čtenáře hledající skvělý fantasy příběh je to vítaná změna.

Na hraně zkázy • Miroslava Dvořáková

Recenzní kniha

Ke konci roku jsem dostala možnost zrecenzovat tuto fantasy trilogii. S menším zpožděním jsem se k ní dostala až po novém roce a dnes jsem dočetla první díl. Mám toho hodně na srdci, tak snad se mi to podaří všechno v tomto článku dobře popsat.

Vezmu to hezky popořadě. Příběh byl velmi poutavý a čtivý a ani na okamžik jsem neměla problém se do děje dostat. Dost pomáhaly jednotlivě oddělené kapitoly, které názvem napovídaly, kam jsme zrovna poskočili, případně i o jaký časový úsek. Celkově mi kniha přišla hodně nápaditá a originální, i když ke konci mě napadla určitá podobnost s řeckými mýty. Tedy konkrétně v tomto příběhu vystupují nějací Padlí, spící bohové, kteří by se dali přirovnat k Titánům. Mezi hlavní aktéry se dostávají arci-démoni, démoni a raisi, což jsou potomci bohů, polobohů a tak podobně, jejich krev je různě mísena a v závislosti na tom se odvíjí pak jejich společenské postavení. Takže vlastně takoví polobohové. Nesmím opomenout, že sem tam se tu mluví i dracích, magii, dalších světech a tak dále.

Kniha života • Deborah Harkness

Konečně jsem se dostala na konec série a odhalila vše, na co jsem se od začátku v duchu ptala. Všechna ta tajemství, nakousnuté polopravdy a mnoho dalšího. A jak vlastně dopadla tato kniha a tím pádem i celá série? Jaký názor mám po počátečním nadšení?

Třetím dílem autorka opravdu rozjela bohatý příběh plný rozmíšek a neustálého hašteření. Tentokrát bylo potřeba konečně říct pravdu, ukázat veškerá tajemství, vysvětlit o co vlastně šlo. A že toho nebylo málo. Protože už od první knihy bylo naznačeno hned několik záhad, které jsme odkrývali jen po malých krůčcích. Ale řekla bych, že nakonec se dostalo na každičký detail, i když si nejsem jistá, zda jsem všemu úplně porozuměla, protože některé 'smyčky' byly hodně zamotané. Možná časem, pokud se do série pustím znovu, pochopím i další skrytější detaily.

Kniha mě opět bavila, byla čtivá, zajímavá, humorná, ale i akční, lehce temná. Přesto z ní dýchal docela optimismus, protože jsem neměla ani pocit, že bych se měla něčeho bát. Upíři působili, až na pár výjimek a jednoho krvelačného maniaka, docela 'přítulně' a kamarádsky. Díky tomu a probíhající romantice ústřední dvojice mi kniha hodně připadala jako young adult. Už jsem to tu zmínila i dříve, ale je to věc, která mě trošku zklamala. Od prvních odstavců první knihy jsem předpokládala naprosto jiný obsah příběhu, jiný způsob vyprávění a celkově odlišný vývoj. Ano, jsem spokojená, ale ne úplně.

Stín noci • Deborah Harkness

Po menší pauze jsem se vrátila k této sérii, abych zjistila, jak pokračuje netradiční život upíra Matthewa a čarodějnice Diany. Autorka si jako obvykle připravila nejedno překvapení, takže nudit jsem se rozhodně nemohla. A jak vlastně dopadl druhý díl?

V příběhu jsme se přesunuli do minulosti, jak už anotace napovídá, do doby královny Alžběty v šestnáctém století. I když jsem původně myslela, že využívání cestování v čase mě v tomto příběhu bavit nebude a že se akorát tak všechno zkomplikuje, mýlila jsem se jen napůl. Přesun tomu zřejmě pomohl, protože se kniha pro mě stala zajímavější. Bylo potřeba několik informací objasnit, aby bylo jasné, co, proč a jak vzniklo, byla tu i možnost vidět jednu etapu života upíra a sledovat jeho někdejší život. Ale především mě návrat do této minulosti velice bavil. Co mě však zarazilo, že se moc nepočítalo s nějakými paradoxy ohledně této cesty. A i když došlo k několika zásahům, v budoucnu se to moc neprojevilo. To mi přišlo zvláštní.

Mám ráda historické romány a když k tomu autorka využívá i nepřeberné množství skutečných postav a zasazuje je do příběhu, mohu jen jásat. V tomto případě jsme potkali Alžbětu, Rudolfa II. a spoustu dalších osobností, které známe z literatury či dějepisu. Deborah Harkness se opravdu povedlo využít těchto lidí a vymyslet neskutečný svět pletich, intrik, magie a zamotaných vztahů, že by to klidně vydalo na další knihu.

Čas čarodějnic • Deborah Harkness

Na tuto sérii jsem kdysi musela narazit, protože mi v paměti uvízly její obálky. Ale největší povšimnutí přišlo až se seriálem, který nedávno začali vysílat. Díky němu a jeho prvním dvěma dílům jsem tomu propadla a hned jsem nadšeně sháněla knihy. Knihu jsem dnes dočetla a jaký názor na ni vlastně mám?

Snad nemusím nikomu vysvětlovat, že mě zaujaly obálky. Moje oblíbená modrá barva a ještě k tomu stejné provedení jako u série Nebe, kdy se mění barvy na obálce pohybem na světle. Jako duha. Navíc téma čarodějnic a upírů jsem měla vždycky ve veliké oblibě a rozhodně jsem se nenechala odradit. Nadchla mě především představa dospělých hrdinů (velice starý upír a čarodějnice, která už není školou povinná, jupí), ze kterých bych mohla mít lepší pocit než z těch náctiletých.

Začátek byl velice slibný. Rozjezd jako takový opravdu slušný. Jako čtenáři jsme byli hozeni přímo na začátek toho nejdůležitějšího a teprve postupně jsme poznávali daný svět. Lidé nejsou jedinými bytostmi na planetě, dělí se o ni s upíry, démony a čarodějnicemi. Hlavní hrdinka Diana je velice chytrá čarodějnice, která má však problémy se svou silou. A co teprve, když se do toho zapletou tajemství z minulosti a nejen její. Po této stránce jsem byla velice spokojená, protože kniha nabízela mnohá skrytá zákoutí, navíc všechny ty popisy historie, starých budov, zvyků. Všechno to přímo dýchalo magickou atmosférou. O akci taky nebylo nouze. Autorka si dokonale dokázala sestavit pomyslnou štafetu událostí a střídala ty běžné životní momenty s problémy, které se týkaly těchto bytostí. Ještě dodám, že je tu nejedna zmínka o velice starých knihách kdo by o tom rád nečetl, že :-P

Válka za bílého dne • Peter V. Brett

Čtení této knihy se ukázalo jako dost těžký úkol. Kniha narozdíl od předchozích dvou dílů prošla velkými změnami a ne všechny jí zrovna prospěly. První čtení mě naprosto vtáhlo a já se krásně začetla do tohoto nového a neokoukaného světa plného akce a napětí. Ale postupem času autor ztrácí svoji múzu a kniha se začíná měnit na něco jiného.

Popravdě, čím víc dílů této série čtu, tím míň mě to baví. Autor se zaobírá každým detailem, každou maličkostí, až to mnohdy člověka štve. Často rozebírá zbytečnosti, popisuje různé pohledy postav a co je nejhorší, vrací se neskutečně daleko do minulosti, aby popsal dětství postav a to, jak se dostaly k dnešnímu postavení a podobně. Jenže takový návrat do minulosti trvá třeba i přes dvě stě stran (pro mě naprosto zbytečné). Text se díky tomu zdá nekonečný a nesensitelně protahovaný.

Autor se snažil navíc udělat dojem na čtenáře tím, že mu popíše svůj fantazijní svět naprosto dopodrobna se vším všudy, včetně někdy až šokujících věcí. Tedy, ne že by spousta těchto věcí nepatřila k životu, ale proč to strkat do každé kapitoly? To už zavání jiným žánrem...

Pouštní kopí • Peter V. Brett

Musím uznat, že tato série se mi zamlouvá čím dál více. Nejen tím světem, který autor vytvořil a tím, jak má všechno dokonale promyšlené. Ale i tím, s jakou otevřeností dokáže psát. Všechno do sebe zapadá i s nejmenšími detaily a neustále mě dokáže překvapit.

Druhý díl, Pouštní kopí, má trochu pomalejší rozjezd. Prvních zhruba dvě stě stran se týká jen Krasijského národa, tedy lidí žijících v poušti, válečníky, kteří žijí pro boj s démony. Tato část se zabývá hlavně velitelem, tím jak se dostal k moci, co to obnášelo od jeho dětství a podobně. V podstatě seznámení s postavou a její vývoj. Musím přiznat, že mě to bavilo méně, protože to byl dost zdlouhavý úvod a mě popravdě zajímaly jiné postavy... Každopádně po překonání této části se příběh konečně rozjel a byl lepší a lepší.

Už od první knihy to směřovalo k tomu, že všichni hlavní hrdinové se nakonec musí nějakým způsobem střetnout. Jejich osudy se postupně splétaly. Autor nás k tomu vedl nejrůznějšími oklikami a zdlouhavými cestami. Ale že to stálo za to. Celý příběh sledujeme z různých pohledů a z různých míst, protože problém démonů se týká celého jejich světa. Jen každý národ to vidí jinak a jinak jedná...

Tetovaný • Peter V. Brett

Už ani přesně nevím, kde jsem na knihu narazila poprvé. Ale zaujaly mě obálky a ihned na to jsem si četla anotaci. Další kniha o démonech? Proč ne. Je to jedna z věcí, která mě nikdy neomrzí, stejně jako příběhy plné magie, elfů, upírů a mnoha dalších. Tak jsem se nechala strhnout a ihned si zařídila všechny díly série, aniž bych předem věděla, jestli to bude stát za to :-)

Ze začátku to byl lehce boj. Především než jsem se trochu rozkoukala. Velkým mínusem je, že kniha nemá žádnou mapu. Ta by mi pomohla nejednou, abych se lépe orientovala mezi všemi těmi městy a vesničkami, o kterých se tam mluví docela často. Ale jinak mě to bavilo hned od první strany, i když jsem si nebyla jistá, co přesně čekat, když vyprávění probíhalo z pohledu tří menších dětí.

Naštěstí jsem časem zjistila, že je dobré na začátku každé kapitoly sledovat letopočty, abych se neztratila. Jak už jsem řekla, pohledy byly celkem tři. Dva chlapci - Arlen a Rojer a dívka Leesha. Postupně se střídali a jak jsem postupovala, sledovala jsem jak rostou a jakým směrem se vyvíjí jejich životy. A že ani jeden neměl zrovna lehký osud. Neustále jsem čekala, kdy se nějakým způsobem protnou, protože jsem si nedovedla představit, k čemu by to všechno bylo, kdyby nešlo o společný cíl. A tak jsem urputně čekala, až jsem to tak nějak propásla a ani si neuvědomila, že k tomu došlo. Najednou na sebe narazili a čekala je společná cesta.

Město nebeského ohně • Cassandra Clare

Knižní obálka je jako vždy úžasná. Líbí se mi náznak odrazu horní části do dolní a taky stříbrné rámování. U této obálky jsem si všimla, že po natočení je dole obličej, jakoby křičel.

První stránky nás seznamují s novými postavami a hned v docela napínavém nádechu. Ano, Sebastian se vrací do hry a 'terorizuje' ostatní nefilim. Po krátkém úvodu se do hry vrací staré známé postavy. Řeší se problémy z předchozí knihy i to, co hrdiny teprve čeká. Konečně čtení, které mě pohltí od samého začátku až do konce :-D

Vše vypadá, na blížící se válku. Vztah Clary a Jace je opět komplikovaný. Stále ty překážky. Problémy mezi dobrou 'stranou' a špatnou se stupňují. Otázkou zůstává, co bude dál a jak to vlastně dopadne. Cassandra Clare dává jasně najevo, že to může dopadnout happy endem nebo také ne. Nic čtenáři nedaruje :-D

Město ztracených duší • Cassandar Clare

Pátý díl série Nástroje smrti. Čekala jsem na něj pár měsíců s opravdovým nadšením. Než kniha vyšla, stihla jsem přečíst i skvělé Pekelné stroje (což dějově předchází Nástrojům smrti a vyskytují se tam jisté postavy a momenty, které mají vliv právě na Nástroje smrti). A teď kvůli Městu ztracených duší jsem odložila rozečtenou knihu a s velkou radostí se opět začetla do příběhu Clary a Jace.

Mezi hlavní hrdiny se do cesty postaví další překážka, která je oddělí, což není tak překvapující, protože už to v předchozích dílech proběhlo hned několikrát. Takže jsem byla hodně zvědavá, kdy už konečně začne něco klapat tak, jak má.

Příběh umí pěkně poutat a napínat. Zavede nás na mnohá místa. V některých částech příběhu jsem se i nasmála a rozhodně nechyběla akce. Ale popravdě mi příběh přišel hodně natahovaný neustálými problémy kazícími vztah Clary a Jace. Což mi už přišlo tak trochu otravné. Vzhledem k tomu, že jde o pátý díl série, mohla se autorka zaměřit i na někoho jiného než na tuto ústřední dvojici. Nicméně konec začal být zajímavější, konečně došlo k menšímu rozuzlení, boji a aspoň částečnému happy endu.

Mechanická princezna • Cassandra Clare

 Poslední díl je prostě poslední díl. Všechno se mění. Autorka mě nepřestávala překvapovat. To jak některé problémy, které v příběhu vytvořila, zase pěkně vyřešila. Tato kniha byla poutavá a zajímavá. I když některé pasáže mi přišly už protahované. Zabývala se hlavně postavami. Moc bitev a jiných akcí nebylo. Spíše jen jedna záchranná akce.

A to co udělala s postavou Jema by mě ani ve snu nenapadlo. Mám pocit, že v této sérii se zabývala autorka spíše postavami. V Nástrojích smrti mi přišel preferovaný spíše děj.

Konec byl překvapivý v mnoha ohledech. V některých momentech zbytečné protahování a potom byl konec tak zvláštně ustřižený a následoval epilog. Nejdřív mi přišlo, že závěr mohla ještě doplnit. Ale když jsem četla epilog, bylo to dostatečně vyřízené. Sice jsem z toho byla paf, protože jsem to nečekala. Ale i tak. Konce jsou vždycky nejhorší, protože tím vše končí...