Takže je vám už asi jasné, že žádné nadšení se nekoná. Ještě před pár lety bych to určitě hltala a byla bych z toho celá vedle. Ale za tu dobu, co bloguji, jsem přečetla hodně fantasy knih a posunula jsem se určitým směrem dál a tak pro mě není příliš důležité a zajímavé, jak nějaký mladý hrdina postupně získává své schopnosti, piluje dovednosti nebo trénuje v boji. Ne, teď už dávám přednost tomu, když se jde rovnou do akce, kdy už se řeší trošku vyspělejší věci, kdy už děj graduje, zvedá mi adrenalin, postavy intrikují a neustále jsem něčím překvapená. A pokud se mám něco dozvědět o postavě, ať je to raději formou záblesků do minulosti, než abych stovky stran četla o výcviku a šikaně na akademii...