Kolik barev má štěstí • Phyllida Shrimpton

Jedna z těch knih, ve kterých hraje hlavní roli spíše nějaké poselství mezi řádky než samotný příběh. Kde nejde jen o to, co se stalo a proč, ale co to způsobilo. V této knize jde především o emoce, bolest, přiznání a o to, jak dětství dokáže člověka ovlivnit a změnit. A ne vždy v dobrém slova smyslu. Co to znamená pro další generaci potomstva?

Když přeskočí jiskra • Donna Ashcroft

Typická letní romantika o seznámení dvou lidí, každého z jiného koutu světa. Předem je jasné, jak to skončí, ale vždycky je zajímavé sledovat ten průběh.

Kdo je tu šéf? • Petra Schier

Volné pokračování knihy Psí štěstí. Opět se vracíme do jednoho malého městečka, ale tentokrát se příběh netočí kolem Melanie a Alexe (i když svou malou roli si tu střihnou), ale kolem Alexovy sestry Christiny. Ta si založila psí školu a začíná své vlastní podnikání.

Páté roční období • Nora K. Jemisin

Musím říct, že když jsem se do knihy pouštěla, něco takového jsem nečekala. Styl psaní mi příliš nesedl. Nejenom kvůli tomu, že jeden z pohledů byl psán v druhé osobě (pro mě hodně nezvyklý způsob), ale celkovým pojetím. Strašně neosobní a strohý text plný nových pojmů a neznámých věcí byl velkou překážkou.

Vyhnanci • Jane Harper

Nemůžu říct, že by mě to vyloženě vtáhlo do děje. Téma sice bylo zajímavé, ale napsáno to bylo takovým poměrně pomalým tempem a ne s příliš osobním přístupem. Největší problém mi však dělaly vstupy z předchozího roku. Raději bych to měla formou nové samostatné kapitoly (což bylo jen párkrát), než jako zmínky během řeči v rámci současnosti. Byla jsem z toho totiž dost zmatená, než jsem si pokaždé dala do souvislosti časové linie.

Vzpomínky na Sherlocka Holmese • Arthur Conan Doyle

Odvaha • John Gwynne

U takto velkých epických fantasy je vždycky nejhorší časový rozestup mezi díly. Proto oceňuji, když na to autoři myslí a udělají na úvod nějaké shrnutí. A tady jsem ho opravdu zoufale postrádala. Prvních zhruba dvě stě stran pro mě bylo těžce matoucích ve všech těch jménech a místech. Neustále jsem koukala na úvodní mapku a seznam postav přiřazených k jednotlivým zemím. Alespoň tím jsem se snažila je nějak rozeznat. Pravda, chvíli mi to trvalo, ale nakonec to přišlo samo a tyhle nápovědy už nebyly třeba.