Nemůžu říct, že by mě to vyloženě vtáhlo do děje. Téma sice bylo zajímavé, ale napsáno to bylo takovým poměrně pomalým tempem a ne s příliš osobním přístupem. Největší problém mi však dělaly vstupy z předchozího roku. Raději bych to měla formou nové samostatné kapitoly (což bylo jen párkrát), než jako zmínky během řeči v rámci současnosti. Byla jsem z toho totiž dost zmatená, než jsem si pokaždé dala do souvislosti časové linie.
Trvalo desítky stránek než jsem se sžila se stylem, jakým je to psáno. Nicméně ještě za polovinou jsem se stále nedozvěděla nic nového. Žádné pořádné vyšetřování. Spíš neustálé opakování již známých faktů, tisíckrát omílaných dokola. Takže jsem začala i tak nějak ztrácet trpělivost se čtením. Na konci jsem zjistila, že tam vlastně ani moc stop k objevování nebylo. Nic s čím by mohl čtenář sám pracovat. Na nějaká vodítka padla zmínka, vypadaly důležitě, ale chyběla spojitost, aby jim mohl být dán větší důraz. Naopak to, co nakonec bylo rozhodující, bylo zmíněno na okraj a jen stěží to někomu mohlo připadat dost podstatné k zapamatování. Což mě dost mrzí.
Všechny ty stránky před závěrem, který to konečně odhalil, byly o rodině a přátelích, o vztazích a minulosti a přestože to zabíralo většinu knihy, tak to v mých očích nebylo v dostatečně zajímavé a poutavé formě. Samozřejmě rozuzlení bylo výborné, pravda vyšla najevo, ale to bylo na knize asi to nejlepší. Padesát stránek z více jak čtyř stovek.
Tak jak jsem byla nadšená z první knihy Sucho, tak z posledních dvou autorčiných děl jsem poměrně zklamaná. Její vyprávěcí styl mi nesedí, je nudný a pomalý, nic mě neudržovalo v napětí či ve zvědavosti, abych byla natěšená na čtení. Tohle pro mě uzavírá kapitolu a od této autorky už raději nic číst nebudu.
#spoluprace #recenze @hostbrno
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)