Recenzní kniha
Když jsem si přečetla Krále Wyldu, neshledala jsem na tom nic výjimečného, ale přesto mě příběh docela bavil. Než jsem se však dostala ke Krvavé Rose, tak jsem hromadu věcí pozapomněla. Nicméně tato kniha je volným pokračováním té předchozí, takže se dá číst samostatně, využívá některých postav, které se pohybují oběma příběhy a tím to vlastně spojuje.
První dvě kapitoly pro mě byly docela problémové, protože jsem se přes to musela vyloženě překousat. U fantasy mám ráda určitý řád, zajetá pravidla, ale tady mi prostě dělalo potíže, kolik druhů postav autor zmiňuje. Kromě klasických kentaurů, obrů, trollů, můžete slyšet i o wyvernech a dracích a dalších stvůrách, které se často pospolu nenacházejí. Ale nejvíc mi asi vadily ty paskvily lidí, kteří mají králičí uši, osm očí a šest nohou jako pavouci, mluvící želvy a tak podobně. Takže tohle neskutečně překombinované využití tolika druhů se mi příliš nelíbilo.