18 dubna, 2018


Areston jsem si pořídila při návštěvě Světa knihy. Na místě jsem si ho nechala rovnou podepsat samotným autorem, což mě potěšilo. Knihu jsem si vybrala hned z několika důvodů. Zaujal mě obsah a žánr a nakonec i obálka, protože je vyvedena přesně v mých oblíbených barvách. Takže mé oko ihned zachytilo přebal a pak už si jen stačilo přečíst, o čem kniha je.

Přesto mě to ani za nic nepřipravilo na jízdu, která následovala. Představte si, že kolem Země se vždy za osm let objeví zvláštní objekt. Něco jako vesmírná koule, stanice, kterou nevíte, kdo postavil. Po neúspěchu vědecké výpravy z něho lidstvo udělá vězení. Posílá tam zločince, ale i nepohodlné lidi. Ti se k Zemi nepřiblíží dalších osm let. Už to samo o sobě je dost brutální. Ale je to úplné nic, v porovnání s tím, co se tam děje.

Vyprávění se zhostila sama hlavní postava, novinář Terstegen. Celé je to pojato jako zápisky z jeho pobytu. Popisuje celé dění, od příjezdu, přes všechny ty měsíce, které byl nucen tam strávit. Tohle všechno by bylo celkem v pohodě. Ale autor knihu napsal docela drsně. Dozvíme se například, jak těžký život vězňů je, kde berou šaty, kde berou nejrůznější nástroje, jak se mezi sebou zabíjí, takže každý den je boj o přežití. Dokonce i to, co se děje s mrtvými těly. Bylo dáno jasně najevo, jak vypadá člověk, když je v podstatě donucen chovat se jako zvíře. Kniha proto místy působí hodně drasticky. Víc vám nemůžu prozradit, to si musíte prostě přečíst sami.

Po nějaké době jsem si uvědomila, jak se Terstegen přizpůsobil svému novému životu, jakoby snad ani nikdy nebyl na Zemi. Jak každý den přemýšlel, čím se uživí, jaký měl přehled o tamní společnosti a jejich žebříčku, kdo má jaké postavení, co si může dovolit a co ne. První díl obsahuje zhruba dva roky z osmiletého cyklu Arestonu, takže se není co divit, že se po takové době vcelku uchytil... Čtení mě nakonec tak pohltilo, že jsem se nestačila divit a byl konec. Ten zůstal hodně otevřený, navíc jsem dostala pomyslnou kost, po které jsem ihned skočila. Jen jsem zírala a litovala, že nemám ihned druhý díl po ruce.

Tahle kniha přináší úplně jiný pohled na sci-fi, než jsem doteď měla (rozhodně to není žádná YA literatura s romantickými zápletkami). Velkou část obsahují hlavně popisy a myšlenkové pochody, které převažují nad dialogy, kterých tu najdeme méně. Příběh je hodně drsný a realistický. Ukazuje i další lidské stránky, naši společnost a to, jak vlastně lidé nikdy nejsou schopni úplně spolupracovat. Je tu ale i spousta záhad okolo Arestonu, protože se dozvíme pár věcí o jeho chodu, ale nic o původu. Alespoň zatím ne. Kniha pro mě byla úplně suprová a rozhodně potřebuji pokračovat. Asi nebude úplně pro každého, protože některé části se nemusí zamlouvat všem. Pro mě to však byla příjemná změna, protože nešlo o knihu, která by mi od úplného začátku dávala dojem happy endu nebo příliš změkčilého obsahu.


Už jsem věděl, s kým mám tu čest a před kým tady všichni tak ochotně padají na hubu a komu vlastně Amonit tak věrně slouží.

Informace o knize

Název knihy:
Originální název:
Série:
Pořadí v sérii:
Autor:
Překlad:
Žánr:
Rok vydání:
Počet stran:
Nakladatelství: 
ISBN:
Areston
Areston
Areston
1
Josef Pecinovský
-
Sci-fi
2016 originál
336
Epocha
978-80-7557-012-3

Anotace Databazeknih.cz:
Jednou za osm let se k Zemi přiblíží Areston – podivuhodné umělé těleso o průměru jednoho kilometru s podmínkami vhodnými pro život člověka. Ovšem objekt se nestal předmětem vědeckého bádání, ani výzvou dobrodruhům. Stal se nejtvrdším vězením sluneční soustavy.
Nyní zde vládnou drsné zákony silnějšího. Otrokářství, nás
ilí a znevážení jakékoliv lidskosti. To vše je zde na denním pořádku. Ovšem Terstegen, který si zde vysloužil pobyt za protivení se mocným, se se stávajícím řádem nehodlá smířit. Ví, že má jen dvě možnosti – shrbit se a uradit vše, čemu kdy věřil, nebo vyzvat osud, stát se pánem Arestonu a odhalit všechna jeho tajemství...
Potkával jsem nejrůznější typy lidí, především takové, které bych si nikdy nezvolil za přátele. Jedním slovem bych je nazval lidské trosky a většinou jsem jim nedával naději na dlouhý život.

Ukázka z knihy



Informace o autorovi

foto: FANZINE.cz

Databazeknih.cz: Josef Pecinovský (1946), v osmdesátých letech jeden z nejpopulárnějších autorů české fantastiky, se v posledních několika letech opět vrací na literární kolbiště. Základ jeho tvorby tvoří pochmurné dystopické příběhy plné akce.

Narodil se ve Varnsdorfu a vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou v Ostravě. Pracuje jako učitel odborných předmětů na SOŠ a SOU ve Štětí.

V české literární sci-fi a fantasy scéně je jedním z nejzkušenějších autorů, kterého zejména starší čtenáři znají jako autora řady humoristických i akčních povídek a románů. Většina jeho kratších prací vyšla ve sbírkách Abbey Road (1991) a Házím ti laso, kamaráde (1999). Jakožto romanopisec debutoval titulem Plástev jedu (1990).





Sdílení článku:
Sdílet emailem Sdílet gmailem Sdílet Facebookem Sdílet Googlem Plus Sdílet Twitterem Sdílet Pinterestem Sdílet Tumblrem Sdílet Bloggerem Sdílet Wordpressem Sdílet whatsappem

Autorka článku:

Lucy Lillianne V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Nicméně největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě... Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)

4 komentáře:

  1. Musím říct, že tohle mě hodně zaujalo :-) Určitě to bude bomba. Myslím si, že se teď spousta lidí bude vracet k českým autorům. Je to jedině dobře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, ja taky cim dal radeji zkousim i nase spisovatele. A tady to, to bylo proste super :-)

      Vymazat
  2. Moje první reakce byla "moc mě to nezaujalo", ale v průběhu Tvojí recenze jsem nabyla dojmu, že to potřebuju. Moc děkuju za inspiraci, píšu si na seznam :)

    OdpovědětVymazat

Každý vzkaz pro mě znamená mnoho a často vykouzlí úsměv a potěší. Děkuji každému, kdo kvůli mě ztratí pár vteřin života :-)