Moje křeččí doupě

Po uspání Maggie jsem si čím dál víc uvědomovala tu prázdnotu a ticho v bytě. Po tolika letech mi najednou chyběl parťák. Přestože jsme každý den jen tak existovaly vedle sebe, každá si žila po svém, bylo hodně poznat, že už není. A tak jsem začala přemýšlet, co dál. Přestože jsem byla rozhodnutá, že zvířata nechci, nešlo to jinak. Nicméně moje rozpoložení způsobilo, že psa už znovu v životě nechci, po třetí bych tím procházet nechtěla a nezvládla bych to. Na kočky moc nejsem a už vůbec ne zavřené v paneláku. Z dalších možností zbýval králík, na kterého taky nejsem připravená nebo křeček.

A tak jsem začala vymýšlet a přemýšlet. Sjížděla jsem Pinterest s nápady na výběhy a rovnou sem nasdílím odkaz na moji sbírku, kde i nadále ukládám různé tipy. Začala jsem číst informace o křečcích, protože už to je dvanáct let od toho, co jsem jednoho měla naposledy. Sice jsem je do té doby měla téměř celý život, ale po tolika letech to chtělo osvěžit paměť. Navíc za ty roky se dá koupit a vymyslet tolik věcí, co dřív nebyly...

Nicméně jsem se tedy odhodlala, že do toho půjdu, ale chtěla jsem si nechat čas. Jenže čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem se těšila a nechtěla to oddalovat. A jednou jsem se v práci odhodlala, že to začnu řešit hned po víkendu, napsala jsem to mamce, ta to vykecala chlapovi a než jsem dojela z práce domů, čekala na stole přepravka s křečkem a vzkaz. A křeček byl doma. A jelikož to byla hurá akce, aby mě překvapili, tak jsem pořádně neměla nic doma, rychle jsem tedy řešila chybějící výbavu, kterou nesehnali...

Výběh jsem poskládala narychlo, první verzi, než jsem začala s dalšími nápady. Jakmile jsem byla spokojená, bylo fajn sledovat Agátu, jak tam běhá. Je to druh křečík roborovského, takže hodně plachá a jen výjimečně ochočitelná. Ani jsem nepočítala s tím, že by to měl být mazel. Momentálně jsem ráda, že prostě nemám takový pocit samoty v tom bytě a to stačí... :⁠-⁠)

Jednou jsem koukala na tu osamocenou klec na skříni a v hlavě se mi rozsvítila žárovička. Bylo tam místo ještě na jednu klec... A tak jsem začala přemýšlet (téměř po měsíci od pořízení Agáty) nad druhým křečkem. Tentokrát jsem to vzala z opačného konce a začala výbavou. Sehnat klec (kterou už na poprvé nebylo lehké), pokud možno v nějaké ucházející barvě, aby se hodila do pokoje a k druhé kleci. Nakonec jsem měla obrovské štěstí, protože přišla naprosto totožná barva. Pak samozřejmě vyřešit vybavení. Přičemž mamku chytlo nadšení a začala tvořit věci z nanukových špachtlí a kolíků na nábytek. Pořád mi posílala fotky, co se jí líbí a jak doma vyrábí. A tak jsem postupně dala dohromady druhé bydlení. A samozřejmě sháněla křečka. Člověk by nevěřil, jak jich je všude málo. Zkoušela jsem i inzeráty, ale nakonec zase vyhrál zverimex.

Ale bohužel mám zrovna odpolední týden a kvůli práci a měnícím se směnám jsem moc nestíhala si pro nějakého zajít. A když jsem včera přišla domů, čekalo na mě druhé překvapení. Na kleci byl přilepený vzkaz a obydlí obsazené. Musela jsem čekat až do večera, abych ji viděla. Ale jen na chvíli, protože je to mládě a strašně plaché. Olívie, křečík džungarský :⁠-⁠D...

No a tak mám najednou dvě spolubydlící, které aspoň trochu tu mezeru po Maggie zaplnily... Máte doma nějaké mazlíčky? Jaké?