Shrnutí týdne #284

velké změny a radostné zprávy

I tak by se to dalo nazvat. Tento týden se nesl v duchu návratu do práce po více jak dvoutýdenním marodění. Upřímně jsem se bála, co mě tam bude čekat, protože se sklízely vánoce a postupně se likviduje akční zboží, které bylo vystavené. Naštěstí sklad nebyl v takovém stavu, jak jsem se bála a byla jsem spíše překvapená. I přesto to znamená spoustu dřiny do konce ledna, než to dáme všechno dohromady. Už v pátek jsem cítila celého člověka. Ono, když někdo dva týdny jen leží a pak najednou naběhne na plný režim, jde to hodně poznat. 

Což mě přivádí k hlavní zprávě. Domluvila jsem se s vedoucí a budu nadále dělat jen sklad. Chápejte, doteď jsem se starala o chod skladu, protože nebylo člověka, který by si to mohl vzít na triko. To znamená, že jsem vracela zboží, zaklízela palety, řešila poštu a reklamace. Ale do toho jsem měla na starost svoji uličku a veškeré osazenstvo našeho oddělení, což znamená dávat jim práci, kontrolovat již hotovou, říkat jim co je třeba a tak dále... A už toho na mě bylo opravdu moc. A tak se mi podařilo vyjednat, že budu mít jen sklad a nic jiného. A s tím přišla i změna v docházce. Po dvanácti letech budu mít všechny víkendy volné a v týdnu hlavně ranní. Samozřejmě kromě chvil, kdy někdo bude nemocný nebo bude potřeba vypomoct. Zatím jsem velice spokojená a uvidím, jak to bude dále vypadat a fungovat.
 

Příští týden mě čeká překvapení ve formě nového mobilu. Ten můj stávající, který byl nejlepší ze všech, co jsem kdy měla, bohužel dosluhuje. Nejenže mě občas zlobí displej, jeho rozsvícení či zhasnutí, ale baterie už nevydrží pomalu ani půl dne. Vybrat si něco nového byla přímo výzva a trvalo mi to asi dva tři měsíce. Jsem hrozně nerozhodná :-D. Ale nakonec jsem to riskla a v úterý při dobré vůli bude nový doma. Samozřejmě se hned pochlubím, jakmile se mi dostane do ruky...

Víkend jsem měla teď volný, takže jsem se snažila zrelaxovat a dát dohromady bolavé kosti a svaly. V sobotu jsme se s mamkou stavily v Levné knize, protože mamka se chtěla pro něco stavit ve městě a já pořád básnila, že bych tam měla něco vyhlédnuté (tři knihy od Alison Weir o ženách Jindřicha VIII.), a že nevím jestli to vzít. Ale nakonec jsem se rozhodla, že ano. Raději než pak litovat. Prodat to můžu kdykoli :-). Odpoledne jsme zkoušely vafle, já je jedla poprvé a nebylo to špatné. Musela bych si trošku zvyknout, ale je to v podstatě palačinka trošku jinak.

Odpoledne jsem se vrátila domů a dočítala knihu. Stín od Ursuly Poznanski byl opravdu výborný a dnes ráno jsem vám sepsala i recenzi. Skončila jsem později večer a v podstatě nad tím seděla velkou část odpoledne. Takže kromě jiných obvyklých činností jsem v sobotu více nezvládla. Abych nezapomněla, na začátku týdne jsem dočetla ještě jednu knihu a to Khaar vzdorující, po pravdě mě příliš nenadchla.

A vlastně jsem si hrála s knihovnou. Od pátku postupně přeskládávám jeden regál vedle druhého a dávám tomu trošku fazónu, jak v práci rádi říkáme, když děláme něco na efekt. Zkouším opět poskládat knihy na ležato i na kolmo, aby to nebylo takové nudné. Navíc když mám všechny knihy stojmo a pak na ně občas něco položím, vypadá to jako skladiště. Novým způsobem se mi to líbí více. Ale ještě mi zbývají dva regály, takže prozatím nefotím, bude to překvápko ;-).

Jinak dnes jsem zatím stihla jen poklidit, u toho jsem poslouchala Titanic :-D Dodělala jsem nějaké resty na knižních databázích, co jsem měla rozpracované. Venku už se zase dělá hezky, takže mě nejspíš konečně chytne energie a půjdu si udělat ten štrůdl :-D No a ke čtení mě čeká kniha české autorky Miroslavy Dvořákové a to Na hraně zkázy... A hurá zase na relax.

A jaký byl váš týden?  Pochlubte se... :-)


Články, které tento týden vyšly:

• Khaar vzdorující • Roman Turčany | recenze
• 2019 | Rok ve fotografii | přehled roku beze slov
• TOPka 2019 | nej knihy loňského roku
• Stín • Ursula Poznanski | recenze