Dvůr mlhy a hněvu • Sarah J. Maas

 

První díl série mě příliš nenadchl, přesto ve mě zanechal semínko zvědavosti. Takže samozřejmě jsem si řekla, kromě toho, že mám knihy doma a byla by škoda peněz to nedočíst, že to ještě zkusím. Bylo to tedy docela zdlouhavé, nicméně čtivější a zajímavější.

Příběh nepůsobil jako předělávka Krásky a zvířete, nebyl tak trapný, i když předvídatelnost tu prostě je vždycky. Je to dáno postavami i snahou o náznaky, které jsou naprosto okaté. Nejdřív jsem byla naštvaná, jak to vlastně autorka zaonačila s Tamlinem a jak začala vybarvovat Rhyse, ale nakonec to tak bylo smysluplnější a logičtější. Navíc ve chvíli, kdy začala odhalovat Rhysovo jednání z jedničky, přišlo mi to tak správné. Sice klišoidní, ale budiž.

Tentokrát nešlo jen o řeči a sliby akce, opravdu se toho stalo hodně, hodně se změnilo a zamotalo. Nemluvě o dalším silném záporákovi. Takže závěr se stočil do určité podobnosti a jsme v podstatě tam, kde jsme byli na začátku. Nemůžu říct, že bych si tuhle sérii bůhví jak oblíbila. To, že si autorka potrpí na magii a okřídlené chlapy, nemusím nijak připomínat. To, že se to hodně točí okolo vztahů, jejich komplikování a explicitních scén taky ne. Po přečtení Skleněného trůnu a Půlměsíčního města si ale myslím, že to dokáže napsat lépe.

Celý děj mi přijde postavený hlavně na postavách, nevyřčených věcech, neopětované lásce, temnotě v duši... Feyre mi dost často vadila svojí rozpolceností, nejistotou a fňukáním. Já prostě takové hrdinky nesnáším. Ke konci se sice začala zlepšovat, ale i tak. Na Dvorech mi tak nějak vadí, že autorka světu věnuje strašně málo prostoru a tak mám pocit, že o něm vlastně nic nevím a připadám si zmatená. Myslím, že celé to ukončím třetím dílem a dál už to číst nebudu. Nová trilogie se stejně točí okolo Feyřiny zlé sestry a to mě popravdě vůbec neláká. Je mi jasné už teď, o co tam zase půjde...

Četli jste knihu? Jak se vám líbila?