Shrnutí roku 2020

Je pomalu čas na roční bilanci. A jelikož je rok 2020, je jasné, že to zrovna velká sláva nebude. Na letošek jsem měla spoustu plánů, chtěla jsem si udělat výjimečný rok, který by mě konečně probral z té mé nostalgie. Ale všechno jsem si to vymýšlela ještě před tím, než celý svět zachvátil korona virus, který vše změnil...

Loni na podzim jsem začala zvažovat, jak si udělat více radosti v životě. Abych neustále neexistovala jen jako člověk, co cestuje do práce a domů a kromě toho nic nepozná. A tak jsem si stvořila předsevzetí, že si jednak budu dělat radost novými věcmi a maličkostmi, že omezím nákupy knih, abych měla peníze i na něco jiného, jako třeba oblečení, něco hezkého domů a tak dále. Že budu i všechno okolo brát trochu víc optimističtěji a nedělat si neustále vrásky a nervovat se, člověku to opravdu neprospívá. Mimo to jsem se hodně těšila na Svět knihy (tentokrát mělo jít o dvoudenní pobyt v Praze), dost vážně jsem uvažovala, že bych navštívila Potterfest, po devíti letech jsem měla v plánu opravdovou pořádnou dovolenou a to v Londýně, snažila jsem se donutit i rodinku na nějaké výlety o víkendech. Ale jak už jsem psala, covid všechno zkazil, plány padly a celá republika upadla do zákazů a zrušených akcí. A tak jediné, co jsem za tento rok zvládla, jeden jediný víkend s mamkou mimo domov. 

Býkovice 2020

Léto jsem si tedy užívala sama doma, proto jsem si vylepšila svůj relaxační balkon a trochu ho přestavěla. Nemyslete si ale, že šlo o nějaké razantní změny. Balkon je mrňavý a moc se tam toho nevleze, nicméně jsem si ho vylepšila o lehátko na flákání s knihou a pár drobnostmi. Přidala jsem i nějaká světýlka, abych k večeru lépe viděla :-). Na netu je spousta inspirací, ale jak říkám, musela bych mít na tom balkonu více místa pro takovou realizaci. Ale třeba na příští sezónu ještě vymyslím něco malého...

A když už se to všechno tak krásně zvrtlo, tak jsem si udělala radosti trochu jinak. V lednu jsem si k narozeninám pořídila nový mobil Xiaomi. Ten původní už byl hodně špatný, baterii jsem nabíjela pomalu třikrát za den, takže mi nic jiného nezbylo. Ale jsem moc spokojená. Telefon je to skvělý, má úžasné fotky, alespoň v porovnání s předchozím. V dubnu jsem si pořídila novou čtečku. Po osmi letech jsem svého zastaralého Kindle dědečka vyměnila za novější model, který má dotykový a především podsvícený displej. Ocenila jsem samozřejmě i jiné parametry, ale ten svítící displej byl hlavní důvod, který si teď nemůžu vynachválit. Dědoušek mi zůstane pro případ nouze, protože prodávat ho už nemá cenu. A poslední věcí, kterou jsem si letos pořídila a která stojí za zmínku, je fitness náramek Xiaomi (ať mi hezky 'ladí' s telefonem :-P). V létě se totiž u nás strhla taková vlna mánie a pořídili jsme si je všichni. Takže když jsem hlídala zvěřinec a měla u mamky celý barák pro sebe i s bazénem, testovala jsem náramek při plavání. Jelikož sportu až tak moc nedám, momentálně si monitoruji hlavně počet kroků, srdeční tep, nachozené kilometry a občas mrknu na spánek. Časem třeba použiju i další programy. Nicméně se mi náramek líbí, má spoustu funkcí a člověk si může vybírat vzhled displeje ze stovek druhů...

Po začátku roku jsem si v práci domluvila povinnosti jen na skladě. Měla jsem až moc úkolů, což se nedalo všechno stíhat, prodejna i sklad, to je nadlidský výkon. Velkou část doby se tedy podařilo, abych fungovala schovaná před zákazníky, ale znáte to, nic nevydrží dlouho. Nakonec jsem se stejně musela přizpůsobit a občas zaskočit i na place. O moc jsem se tedy nepohnula a nevymanila z těch okovů, ale získala jsem alespoň nějaké výhody. Po dvanácti letech nedělám směny, chodím jen ranní a víkendy mám volné. Mám však trochu obavu, jak dlouho to vydrží, protože to fyzicky nezvládám.

Nový rok jsem chtěla začít i trošku jinak v blogerském světě. Možná jste si všimli, že jsem omezila aktivitu, zrušila jsem některé články. Celkově jsem se snažila najít ideální cestu tak, abych si uvolnila ruce, aby mě to více bavilo, abych z toho neměla povinnost, protože spousta věcí se v to nakonec zvrhla. A to mě prostě přestalo bavit. A tak jsem se rozhodla, že už nebudu dělat ani opravdovou knižní výzvu. Nahodím si nějaké číslo, abych mohla mít v menu widget od goodreads, ale budu číst tak rychle a tak často, jak budu chtít já. Když na to přijde, přečtu za rok sedmdesát knih. Ale když budu chtít, tak to bude třeba jen třicet. Už žádné tlačení, žádné nucení. Jen zábava a čas na další koníčky. Změny jsem chtěla zavést i na instagramu, kde jsem se snažila stvořit nový vzhled feedu, ale vydržela jsem to jen pár měsíců. Žádné zlepšení, žádné výhody se neprojevily. Ať už vyfotím sebehezčí či sebeškaredější fotku, stejně je počet liků strašně nízký. Takže fotky budou vznikat podle nálady, buď naaranžované, ve volném čase focené do série nebo prostě takové, že jen budu držet knihu v ruce a víc si s tím lámat hlavu nebudu. Konec konců, mám ráda reálné a přirozené fotky. Nic vyumělkovaného.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Luciina zašívárna 🇨🇿📚 (@lucylillianne)

Inovacemi nešetřili ale ani ostatní. Změnil se nám facebook, což mi teď přijde lepší a přehlednější. Navíc jsem dost ráda za možnost tmavého režimu, konečně méně bílé. Působí to na mě jednodušeji a lépe. I blogger došel k nějakým změnám. Z počátku jsem se hodně bránila a přepínala na starý vzhled, ale nakonec i ten zrušili a musela jsem se přizpůsobit. Tam mám však větší problém si zvyknout. Některé části pro mě byly lepší předtím, ale chce to prostě čas. Jediné co mi vadí, že je teď blogger nějak strašně zpomalený a načítání trvá déle. Pokud to tedy není problém jen u mě :-).

Celý rok běžel v typickém rytmu - práce, domov, rodina, oslavy narozenin, velikonoce, letní grilovačky, podzimní uzení. Ty typické momenty, které nám tak nějak oddalovaly negativa okolního dění. Virus je tu s námi už hodně dlouho a člověk je z toho už znavený. Celý rok jsme to nějak zvládali, snažili se fungovat jako normálně, dokud nepřišel listopad. Měsíc plný špatných, ale i nějakých dobrých chvilek. Na jednu stranu jsme přišli o Čendu, mamčina jezevčíka a týden na to přišla zpráva, že mamčinu manželovi umřel taťka na covid. Byl nemocný a tak se s tím nedokázal poprat. Dvě dost mizerné zprávy takhle ke konci roku. Ale nakonec se ukázalo, že všechno se vyvažuje a to dokonce i toto. Mamka s manželem si dovezli nové štěně, kterým si nakonec chtěli udělat radost a zahnat chmury a pak nám i brácha oznámil velkou novinu. Mamka konečně bude babkou a já budu tetka :-D.

A jsme téměř u závěru roku. Je dávno prosinec. Já sedím doma už asi čtyři týdny a marodím se zády, což není žádná pohodička. Konečně mi začaly rehabilitace, což dostávám do těla ještě víc a páteř protestuje jak může. Nicméně jsem si tu dobu čekání doma ukracovala pomalým pečením cukroví. Letos jsem se nakonec rozjela, peču po troškách, abych to ustála a mám docela dost druhů, tak snad bude chutnat a bude hezky vypadat na stole. Mamka mi jezdí pomáhat a tak tvoříme spolu (už doděláváme poslední druhy). Doma jsem si to taky už lehce zvelebila. Ozdob moc nemám, ale aspoň nějaká připomínka blížících se svátků, na které se mimochodem hrozně těším. Loni jsem vánoce vůbec neměla, ani dárky, tak letošek musí stát za to. Snad už ty poslední dny dotáhneme v pořádku, pohodě a s výbornou náladou. Těším se na Štědrý den, klid, pohádky, cukroví, výbornou večeři a dárečky...

Tohle je asi to nejdůležitější, o co bych se chtěla podělit. Prosincové aktuality a vánoční svátky zmíním až na konci měsíce. Doufám, že jste ten letošní rok zvládli v pohodě, snad lépe než my. Že jste se měli krásně, užívali jste si, co to šlo. Člověk hned vidí, že by neměl neustále otálet a měl by se mít fajn kdykoli a kdekoli, dokud to jde. Napište mi, jaký jste měli rok, co máte nového, jak se těšíte na vánoce, prostě cokoli. Užívejte a mějte se fajn :-)