Shrnutí týdne #322

 

Díky pondělnímu svátku jsem měla nejen prodloužený minulý víkend, ale taky o jeden den kratší pracovní týden. Takže mi to vcelku rychle i uteklo. Ale nedá se říct, že by to bylo zrovna nějak příjemné, samozřejmě díky práci. Nikdy nepochopím, proč nejde všechno řešit v klidu a proč ti nahoře musí svými špatnými náladami otravovat nás dole... 

Mimo to mám za sebou první týden školení. Tedy tři dny přesněji. Příští týden mě čeká další kolečko. Nejhorší na tom jsou asi ty sedmihodinový, kde fakticky trpím, nevydržím tak dlouho sedět a to ani nemluvím o udržení pozornosti. A co teprve moje hlava, migrény se hlásí o slovo, když člověk tak dlouho někoho musí poslouchat. A tím prosím pěkně končím pracovní hlášení. Lepší přejít k jiným věcem.

Takže to vezmeme tak nějak postupně. O sušící mánii mojí mamky jsem vám už psala. Nějak moc se do toho nadchla a tak jsem nafasovala hromadu ovoce, se kterým nevím, co podniknu. Říkala jsem, že to asi všechno nasekám na kousky a zkusím udělat ovocný čaj. Ale pomeranče rozhodně využiju na dekorování. Schválně jsem vyfotila i to, jaký je rozdíl v barvě mezi kupovaným a po domácku vysušeným...

 

V práci nám roznášeli kytičky na boj proti rakovině. Tak jsme si s kolegyněmi hned každá vzaly. Někomu to pomůže a ta dvacka mě nezabije, že jo. U nás ve městě probíhala i akce pro nevidomé a lidi na vozíku, ale to nejspíš jen po městě, kam se bohužel dostanu jen hodně málo. Ale kdyby náhodou ještě chodili, když tam půjdu, určitě si vezmu :-).

 

Také se připravuji na pečení cukroví. V práci si odkládám nové pomocníky. Něco jsme s mamkou koupily včera, formičky na pracny, které letos budu zkoušet poprvé a tak podobně. Dokonce mám přislíbenou pomoc, tak snad to vyjde. Uvidím, jaké směny mě budou ke konci roku čekat a zda bude čas. Dovolenou, kterou jsem na to měla vyhrazenou mi zrušili, takže to musím zvládnout v mezičase. Zapracovala jsem i na své nové kuchařce = šanonu, kde jsem přidala hromadu dalších receptů a nápadů. Tak hlavně, abych to všechno stihla. Plány mám zase veliký a pak si za to budu nadávat :-P.

 

Sobotu jsem tedy strávila u mamky. Vařil se oběd, pak se pracovalo venku, sekala se zahrada, vypouštěl bazén a tak podobně. Po obědě se dělaly buchty honzovky. Původně měla mamka velký oči a plánovala hromadu dalších věcí, ale den je na to všechno prostě moc krátký :-D. A tady máte noraře Čendu. Jezevčík se v něm nezapře, ten musí být vždycky aspoň kouskem zakrytý...

 

Trochu jsem blbla s focením a s Maggie. Můžu totiž díky chytrému náramku na dálku fotit, a když navíc dám časový spouštěč, tak se stihnu i trochu nachystat. Ale ta moje černá příšera chvíli nevydrží. Takže ze všech pokusů nejlépe dopadlo asi toto :-D...

 

Jinak momentálně čtu knihu českého autora Vítr z hor a můžu říct, že zatím maximální spokojenost. Nechci toho moc prozrazovat, jednak si to nechám na recenzi a jednak jsem teprve v polovině, takže uvidím, co mě ještě čeká, abych náhodou neměla konečný dojem jiný. Jinak, když mi ji autor posílal k přečtení, do mailu psal, že ji můžu zdarma šířit dál. Takže, pokud si ji někdo chcete přečíst, tak napište a pošlu :-).

 

A to je tak asi všechno. Už mi dochází slova, paměť neslouží a víc toho nevyždímu. Ale to zásadní jsem asi zmínila. Ještě mám před sebou část neděle, počasí se venku dost střídá. Po tom hrozném černu, co tu bylo dopoledne i během oběda, vylezlo najednou slunko a hned to vypadá zase lepší. No a já se tedy vracím ke čtení. Hezký zbytek dne...

 

A ještě nakonec dvě fotky z pondělka, kdy jsem odjížděla z hlídání a tohle jsem stihla zachytit... 

Články, které vyšly:

• Bitevní mág • Peter A. Flannery | recenze
  
• Měsíc s knihou - září |  přečteno za měsíc