Shrnutí týdne #315 aneb skoro pekelný týden

Tento týden mi proběhla předposlední dovolená letošního roku a už dávno byla určena pro hlídání zvířat u mamky, aby si mohli odjet na hory. Jako vždy jsem se na to hodně 'těšila', ale už je to za mnou, takže jsem dost ráda.

Ještě před nějakou dobou měli doma mnohem více zvířat, ale naštěstí to časem začali omezovat. Takže zmizely kachny a taky králíci. Zůstaly jen slepice a samozřejmě naši čtyřnozí parťáci. Ale ani oni mi zrovna nervy nešetřili. Musím vám vysvětlit, že jsem člověk z města a vždycky jsem byla hlavně z města. Spoustu let jsem navíc zvyklá na svůj klid, svoje věci okolo a určitý řád. Ale vždycky když musím hlídat, jsem zavřená na vesnici se všemi prekérkami. Například když kocour nosí mrtvé myši, které pak jezevčík tahá domů do pelechu (fuj). Ke všemu tentokrát kocour donesl i jednu živou a pustil ji vevnitř (to bylo pozdvižení). Jo, byla jsem štěstím bez sebe.

Do toho samozřejmě další situace jako milion štípanců od komárů, na které mám vždycky reakci, takže se mi dělají opuchliny či modřiny. Měla jsem třeba sbírat popadané švestky, ale přes den to bylo plné vos a brzy ráno nebo večer mě zase napadali krvesajové. Takže jsem je nakonec nechala ležet v trávě, ať si to odskáče někdo jiný. Nebudu se nadále rozepisovat o další havěti, se kterou jsem se musela potýkat (raději ne). Stačilo, že mě darebáci nenechali ani pořádně vyspat, už tak jsem trpěla bez své matrace, kocour si pořád nemohl rozmyslet, jestli bude v noci spát doma nebo venku. A když chtěl nad ránem domů, Čenda mi to neváhal dát vědět kňučením u dveří. Vstávání před šestou bylo tedy na denním pořádku.

Dalším kolapsem pro mě bylo psí hádání u misek, kdy na sebe jednotlivě doráželi, když se přiblížil jiný žravec. Ben, náš slepoušek, ten je jako vysavač. Granule ani nekouše, rovnou je hltá a pak hledá další misky, čímž vznikají ty konfrontace. Navíc vždycky bojuji s tím jeho plandáním pod nohama, protože jde po zvuku chození (už jsem několikrát málem spadla)... No prostě peklo a peklo, po několika dnech toho mám vždycky dost. Doufala jsem, že si to aspoň užiju v bazénu, když ho budu mít celý pro sebe, ale nakonec mě to nebavilo a voda, i když měla rekordních 26 stupňů, což mívá málokdy, tak byla pro mě stále studená. Zvládla jsem akorát pár minut plavání, abych si vyzkoušela cvičení na náramku, ale to bylo tak vše.

Samozřejmě jsem se netočila jen okolo zvířat a trochu jsem se zašívala doma, zvlášť když jsem se potřebovala někde ukrýt. Zkoukla jsem celý seriál The Great o Kateřině Veliké. Dočetla jsem Pána stínů. Konečně jsem dokončila takový malý článek o Popelce, který na to čekal snad od vánoc :-P. Nebo jsem všem utekla úplně a šla si umýt auto. Ostříhala jsem mamce džungli na záhonech, vytrhala plevel a spoustu dalších věcí. Ale nejčastěji jsem prostě jen seděla u počítače a čekala, až všichni usnou. To byl totiž největší klid.

Já jako člověk závislý na svých věcech, které má okolo, na psovi, který je naučený být vždy někde tak, aby nezavazel a nedělal hluk, který nesnáší brouky a kdejakou havěť, jsem měla po několika dnech dost. Přijela jsem v pátek a měla odjíždět další sobotu. Už ve středu jsem se modlila, aby mamka napsala, že pojedou o den dřív, protože se taky obvykle hodně těší domů a týden v kuse pryč nebyli ani nepamatuji. A přišel čtvrtek a velice suprová zpráva. Mamka z ničeho nic dopoledne napsala, že už jsou na cestě. Tak rychlé balení jste asi v životě neviděli :-D.

Využila jsem hned tedy toho, že jsem konečně doma a pustila se do úklidu. Přeorganizovala jsem kuchyň, protože den před odjezdem mi přišla skříňka, kterou jsem potřebovala místo myčky, kterou jsem dávala pryč a už jsem neměla čas všechno dát na své místo. Vyprala jsem několik praček a celkově si udělala to své útulno. Taky jsem zašla na poštu, protože mi konečně dorazila kniha, dlouho sháněná Alfa a Omega, konkrétně Smrtící žár. Měla jsem takovou radost, když jsem ji objevila a konečně mám celou sbírku... :-)

V sobotu jsem teda jela znovu k mamce, ale to bylo na návštěvu hlavně kvůli pokecu, protože jsme se dlouho neviděly a ve čtvrtek jsme se minuly, protože cesta zpátky jim hodně trvala díky kolonám. Navíc jsem si měla přijet pro dárky. Dostala jsem za úplatu čokoládu, soví polštář a nějaké drobnosti, za hlídání i jako dárek z výletů, co podnikali...

No a zbytek víkendu jsem už víceméně proflákala a zrelaxovala. Dočetla jsem Kodex lovce stínů, který mě nakonec docela překvapil a líbil se mi. Momentálně čtu Královnu povětří a temnoty. Řekla jsem si, že už tu svoji sérii s Cassandrou Clare dojedu a přečtu všechny resty. Pak mě totiž čeká recenzák v podobě dalšího dílu Zaklínače, takže mám co dělat...

No a to je tak nějak všechno. Zítra už mě zase čeká pracovní den, což se zrovna moc nadšeně netvářím. Ale budu to muset nějak přežít. Zrovna se chystám na přípravu nějaké večeře a zase sebou asi plácnu k televizi či knize. Venku je hodně vedro a v paneláku to není zrovna lahoda. To je asi jediná věc, kterou mamce na baráku závidím, silné zdi a chladný interiér... 

A jak jste se měli vy? Co nového?

Články, které vyšly:

• Seriálománie #14 Veliká | nově objevený seriál
• Pohádky na sto způsobů | Popelka | knihy a filmy na dané téma
• Pán stínů • Cassandra Clare | recenze
• Kodex lovce stínů • Cassandra Clare, Joshua Lewis | recenze