Letošní zklamání

I když mám letos vcelku šťastnou ruku, díky moc, tak i tak jsem narazila na pár knih, které mě popravdě moc nenadchly. Spíše jsem litovala, že se ke mně vůbec dostaly a já nad nimi ztrácela čas. Alespoň ve dvou případech rozhodně...

Artemis

Po úspěchu Marťana jsem se samozřejmě nechala celým tím marketingovým kolotočem strhnout a byla jsem zlákána na autorovu další knihu Artemis. Nový vesmírný příběh mě naprosto lákal a čekala jsem další vynikající čtení, které mě pohltí. Chyba lávky. Artemis rozhodně nesplnila co slibovala a o to horší bylo moje zklamání. Marťan byl výtečný a jsem ráda, že jsem měla možnost ho číst a určitě to nebylo naposledy, co jsem tak udělala. Ale tuto knihu nemůžu ani vidět, jak moc u mě klesla a velice lituji, že jsem se nechala tak napálit. Jo, jeden úspěch neznamená úspěch napořád...

Z kostí a inkoustu

Po tematické stránce byla kniha zajímavá, ale jen to zpracování trochu vázlo. Vzhledem k tomu, co se všechno dělo, bych očekávala asi víc akce a napětí, víc tajemna, nebo já prostě už nevím, co si o knihách myslet. Někdy mám pocit, že jsem moc náročná. Ale tady mi to přišlo prostě jako klidně proudící řeka. Většinu knihy jsem se opravdu nudila a pořád čekala, kdy se konečně bude něco dít, něco, co mě vtáhne a nadchne. Ale to se nestalo. Možná konec trošku ožil. Další díl asi zase zkusím, ale už raději nebudu doufat v nic a pak třeba budu překvapená...

Verum

Tohle pro mě byla zatím jednozančně nejhorší kniha letošního roku. Sice mě neodradila od přečtení posledního dílu, přece jen jsem hodně zvědavá, o co tam sakra vlastně jde. Ale každopádně tohle je snad nejhorší druhý 'zalepovací' díl, co se mi kdy dostal do rukou. Z těch šílených nesmyslů, které se hlavní hrdince pořád honili hlavou jsem šílela a div, že se nestal blázen i ze mě. Číst to bylo téměř utrpení a nechápala jsem žádné souvislosti. Celá kniha působila dojmem myšlenkových blábolů jednoho pomatence. Co je skutečnost a co výmysl? Kde je nahoře a kde dole? No prostě hrůza.

Na lovu

Různé retellingy známých pohádek mám ve veliké oblibě. Líbí se mi i klasické knižní příběhy, které zpracovávají nějaké všeobecné dané téma, využijí ho a přetvoří po svém. To mě prostě baví. Ale pokud v poslední době vybírám vyloženě příběhy Krásky a zvířete či Alenky v říši divů a jim podobných, tak nějak jsem nakonec zklamaná. Ne, že by příběh byl až tak slabý či špatný. Jen prostě nedokáže splnit má očekávání a po dočtení mi schází takový ten hurá efekt, kdy lituji, že jsem se z daného světa dostala tak rychle. Chybí mi ten pocit, který jsem měla třeba po dočtení Měsíčních kronik...

Diabolik

Po všeobecné chvále jsem čekala opravdu něco jiného. Nechápu, co se stalo s těmi silnými ženskými hrdinkami, které nám autoři slibují. Vždy nás navnadí na jejich charakter, silnou vůli, to jak jsou jiné. Ale realita je nakonec jiná a ony nedokáží dostát svému obrazu a to mě bohužel obvykle dost zklame. Kniha byla slušně našlápnutá, její čtení mě bavilo. Ale největší zklamání pro mě nakonec bylo právě to, že daný diabolik mi přišel slabý, moc lidský a navíc se až příliš rychle měnil. A to mi prostě k příběhu nesedělo... 


A jaké knihy letos zklamaly vás?