Jarní dumání 2 - Knižní blok

Projekt pořádá Syki. 

 

Znáte to, dočetli jste jednu úžasnou sérii či knihu a tak nějak nevíte, po čem sáhnout dál, protože si myslíte, že teď nedokážete číst nic. Co když to nebude stejně dobré? Co když to naopak bude lepší? Anebo co když si prostě od poslední knihy musíte dát nějaký časový odstup, abyste se vzpamatovali a mohli zkusti zase něco dalšího? Nechtěně si tak můžete i přivodit knižní blok, který ne a ne prolomit. Co děláte, když víte, že chcete číst, ale nějak se k tomu nemůžete donutit?

Už se mi mnohokrát stalo, že jsem dočetla a měla jsem vyloženě knižní depku. Šlo především o případy, kdy skončila celá série, se kterou jsem žila pár let. Tím pádem jsem po přečtení neměla zrovna nejlepší náladu. Při tom pocitu, že to skončilo, že už nic nebude. Prostě takový pocit beznaděje :-)


Ale jak to tak bývá, nejlepším lékem je si vzít novou knihu a hledat další báječné příběhy, které budou stát za to. Sice riskuji, že mě to zase na konci hodně vezme, ale to je na tom to hezké. Na světě je tolik knih, že tento koloběh nikdy neskončí, protože je nemám šanci nikdy přečíst :-P

Nejvíc mě to sebralo asi u Harryho Pottera, protože to bylo krásných víc jak sedm let života. Dalším příběhem, který mě zdrtil, byl Odkaz dračích jezdců. Lepší knihu s dračí tématikou jsem doposud nečetla. Příběh mě naprosto pohltil a já nemohla knihy dát z ruky. Od té doby to už naštěstí nezažívám tak často, nebo k mé smůle? Otázkou je, co je lepší. Protože tím pádem to znamená, že nenarážím na tak skvělou literaturu... Jediné, co mě ještě napadá, tak že mě mrzelo, že skončila série s Percy Jacksonem, i když to už není kniha pro mou věkovou kategorii, což mi vůbec nevadí :-D A naposledy mě asi sebrala Píseň krve. Strašně jsem na ni musela po dočtení myslet. Jedinou útěchou bylo, že vyjde další díl...

A co se týče knižních bloků, ty naštěstí moc často nemám. Netrpím na to, že bych třeba celý měsíc nevzala knihu do ruky. To zase ne. Ale občas se mi stává, že to trochu vázne, hlavně když mám knihu, která mě až tak nebaví. Nejhorší je to samozřejmě, když mě to sebere u recenzní knihy, protože tu musím za každou cenu přečíst... Takže se vyloženě nutím. Ale nejhorší knihy pro mě  byly například Bouře křídel, doufala jsem v dobrou knihu o dracích, Silmarillion, tedy ne že by to bylo nezajímavé, ale strašně blbě se to četlo. O školní četbě ani mluvit raději nebudu. Gulliverovy cesty a tomu podobné, číst to bylo utrpení.

A popravdě teď mám taky jednu 'blokovací' knihu. Právě čtu Silo od Hugh Howeyho, je to zajímavé téma a není špatné, ale je to psané takovou nepoutavou formou, že se vůbec nemůžu donutit s knihou pohnout a denně jsem schopná přečíst maximálně třicet stránek. A docela mě to mrzí, protože v knihovničce čeká spousta jiných knih, ale nedokážu to prostě hodit bokem a vykašlat se na to.

Vzhledem k tomu, že každý rok přečtu víc a víc knížek, je jasné, že narazím na ty méně záživné, ty které mě nebudou bavit a můžu z nich mít i knižní blok. Můžu narazit na knihy tak dobré, že jsem ráda za jejich přečtení, nebo na knihy tak skvělé, že z nich budu mít zase depresi a budu litovat, že už je mám přečtené a že skončily... Ale to už k životu knihomola patří a já toho nelituji...

A jak jste na tom vy? Taky máte podobné problémy s knihami? Nebo přečtete naprosto všechno bez větších problémů? :-)