Shrnutí roku 2023

Jako každý rok jsem doufala v něco dobrého, lepšího, na co bych mohla vzpomínat. Dělala jsem si naděje, jak těch dvanáct měsíců udělám výjimečných nebo prostě lepších než ty předchozí. Ale život to obvykle chce jinak. Sepsala jsem jako vždy přehled toho nejzákladnějšího, co se stalo...

Leden

Se začátkem roku jsem si řekla, že se zkusím zapojit do nějaké výzvy a vybrala jsem si Knihožroutskou. Bylo to jednoduché, vyberu si dvanáct knih k přečtení, takže v podstatě jednu měsíčně. Zvládla jsem asi tři nebo čtyři ze svého seznamu a na zbytek nezůstal prostor. Očividně je lepší se do takových projektů nepouštět. Nezvládnu ani svoje vlastní plány natož něco jiného :⁠-⁠D. 

Jako dobrý příklad byla moje výzva #rokstolkienem. Chtěla jsem se více ponořit do Středozemě. Stihla jsem akorát Hobita, Společenstvo prstenu a Dvě věže. Mimo to nějaké doplňkové čtení a encyklopedie. Dál jsem se bohužel nedostala. Ale abych nebyla troškař, sbírku jsem i přesto doplnila dalšími kousky, takže jsem si ten seznam zase prodloužila... :-P

V lednu přišly na řadu i moje narozeniny. Tentokrát jsem se rozhodla nedělat žádnou oslavu. Nebyla nějak nálada a správné rozpoložení. Jela jsem k mamce, jako obvykle jsme dělali moje oblíbené gyros (jako jediná mám narozeniny v zimě, takže žádné grilovačky na zahradě na rozdíl od ostatních). Nějaké dárky jsem i přesto dostala. 

Únor

Nestalo se absolutně nic důležitého.

Březen

Martinus opět vypustil do světa jednu ze svých soutěží, u kterých mám vždycky pocit, že si uvařím mozek. Tajemné knihovny mi daly dost zabrat, uhádla jsem docela dost, i když ne všechno. Tentokrát jsem ani neřešila pomocné indicie od ostatních. A samozřejmě jsem nevyhrála nic :⁠-⁠P. Ale nevadí, trošku jsem procvičila mozkovnu.

V březnu jsem objevila sérii Noční běžci. Což se ukázalo jako děs. Děs, protože jsem četla od rána do večera, každou chvíli, kdy to šlo. Úplně jsem tomu propadla a po dočtení jsem dostala tu svoji neobvyklou depku, kdy jsem se nedokázala do ničeho začíst a pořád jsem přemýšlela nad tím jedním příběhem. Takhle poznám, že to čtení pro mě stálo za to. Přestože kniha nebyla nijak výjimečná, geniální nebo jako vypracovaný zlatý poklad, prostě mě jen svým způsobem lapila.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Luciina zašívárna 🇨🇿 (@lucylillianne)

Duben

Už několik měsíců mi bylo jasné, že s Maggie se to čím dál víc horší, ale stále jsem nechtěla myslet na to konečné razantní řešení. Chtěla jsem dosáhnout na její narozeniny, dosáhnout dalšího milníku. A podařilo se. I když mi bylo jasné, že další narozeniny už nezažijeme...

Květen

S teplým počasím si příroda dávala dost na čas a až v květnu se umoudřila, aby se konečně dalo fungovat na zahradě a začít grilovací sezónu. Zima byla opravdu dlouhá a na změnu se člověk nedočkavě těšil.

S nemocnou Maggie mě začaly brát trošku deprese a potřebovala jsem se doma zabavit, abych se mezi těmi čtyřmi stěnami nezbláznila. Využila jsem situace i lepšícího počasí a pustila se do malování pokoje (chtěla jsem všechny stěny v bytě z barevných předělat na bílé), koupila jsem si nové závěsy (původní jsem tam měla téměř od začátku pronájmu bytu, takže dlouhé roky) a začala jsem všechno tak nějak barevně ladit.

Červen

V červnu došlo na nejhorší a po dlouhých diskuzích s mamkou, hledání pro a proti a myšlenkách na (ne)odkládání, jsem se rozloučila s Maggie. Po více jak roce nemoci jsem to už psychicky nezvládala. Nemohla jsem se dívat na to, jak jí odchází mozek, jak se jí mění chování, všechno demoluje a především jak je neustále vyděšená, protože se jí v hlavě dělo bůhví co. První dny byly nejhorší. Co nejdřív jsem odvezla její věci, abych to neměla na očích. A po několika dnech truchlení jsem se pustila do oprav bytu, toho co způsobila, abych přišla na jiné myšlenky.

Vyhodila jsem zničené věci, opravovala nábytek, koupila pár nových věcí a rekonstruovala i pár dalších, jen abych měla co dělat. A byl to výborný lék, dokud bylo co dělat. Po tom, co už jsem neměla nic dalšího na práci, jsem hledala další řešení. A tím bylo například puzzle. Vybrala jsem si takovou chaloupku, kterou jsem chtěla po poskládání pověsit do kuchyně. Byla to práce na dny až týdny. Samozřejmě se líbila i mamce, takže jsme skládaly obě a já pomáhala i s tou její...

Nicméně po tom, co jsem celý život pořád měla nějaká zvířata, bylo doma nezvykle prázdno a ticho a měla jsem najednou pocit, že mám moc času. Přišla jsem s nápadem, že bych mohla mít křečka. Psa už nechci, potřetí to už nezvládnu. Na kočky moc nejsem a králík potřebuje prostor a musí se kvůli němu všechno zabezpečit. Navíc jsou to všechno takové náročnější zvířata, o které je nutné se více starat. Naopak křeček si žije svým životem. Nesebere moc času, občas se o něj trochu postarám. Ideální nápad. Hned jak jsem si začala být jistá, že fakt nějaké zvíře potřebuji, napsala jsem to mamce. Byla jsem ještě v práci. A když jsem přijela domů, křeček už tam byl. Řekla to totiž svému manželovi, načež se oba sbalili a jeli objíždět zverimexy, aby to stihli než dojdu domů :⁠-⁠D... A tak přišla Agáta...

Červenec

Zhruba měsíc od toho, co byl křeček doma, jsem si jen tak seděla a koukala na klec. Najednou jsem si uvědomila, že na skříni je nějak moc místa a že by se tam vlezla ještě jedna klec. A v momentě, kdy tahle myšlenka vlezla do mojí hlavy, už jsem se jí nedokázala zbavit. Ta představa, že budu mít doma dvě malý příšerky mě docela nadchla. Takže jsem začala plánovat a postupně kupovat výbavu. Ale nevycházely mi směny a nějak jsem nestíhala nikam jít pro křečka. Po několika dnech, kdy mi mamka denně pořád psala jestli už dnes pro nějakého půjdu a po mé odpovědi, že zatím nemám kdy, se historie opakovala. Opět jsem přišla domů a nachystaná klec už nebyla prázdná. To je prostě moje mamka. Jak se do něčeho nadchne, nejde ji zastavit ;⁠).

Díky křečkům jsme s mamkou spustily novou mánii a začaly tvořit pomocí tavné pistole. Já jsem totiž kvůli křečkům začala sjíždět Pinterest, dívat se na nápady na ubikace a výbavu a bylo tam pár věcí, které si majitelé tvořili sami. Ukazovala jsem to mamce a ona hned začala vyrábět. Pak jsem to zkusila i já sama a tak tvoříme doteď. I dekorace a další věci pro naši vlastní radost, ne jen pro křečky...

Sbírka stories o mých křečících

Sbírka stories s nápady, vlastní tvorbou, zkušenostmi s výrobky, atd.

Srpen

I následující měsíc jsem se pustila do dalších prací. Po mnoha letech, kdy mi tak úplně nevyhovovala moje knihovna, jsem začala přemýšlet nad změnou. Koukala jsem na možnosti nové knihovny, ale bylo to příliš moc peněz, které se mi nechtělo dávat. Kdybych měla vlastní byt, bylo by to o něčem jiném a nejspíš bych si zainvestovala do nějaké na míru, aby byla fakt vymazlená a podle mých představ. Takhle jsem se ale pustila do změn vlastními silami. Knihovnu jsem rozložila na části, přeměřila, přešroubovala, abych do každého regálu dostala ještě další police a pak to celé zase dala dohromady. Trvalo mi to celé nějakým 19 hodin a ještě jsem to dodělávala druhý den ráno. Byla to neskutečná dřina, ale jsem mnohem spokojenější. Ale co vám budu říkat, druhý den jsem se nemohla téměř hýbat, bolel mě každý sval a z nějakého důvodu dokonce i na prdeli :⁠-⁠P.

Poslední měsíce, možná roky, mi přijde, že se filmový průmysl točí jen kolem seriálů. Jako jo, některé jsou fajn a baví mě. Nicméně nemám ráda, jak je to všechno na dlouho (zvlášť když jich sledujete víc), člověk čeká roky, než se od začátku dostane na konec (za předpokladu, že seriál neukončí). Raději mám tedy filmy, protože u nich nemám pocit, že mi tolik užírají čas z mého života :⁠-⁠D. A jednoho dne jsem dostala takový nápad, když se neustále mluví o některých klasikách, že bych mohla zkouknout Disney animáky. Ale i ty starší, u kterých člověk zhruba ví, o co tam jde, ale nikdy to neviděl. A tak jsem si z toho udělala takový filmový maraton, bez termínů. Prostě když bude nálada a čas...

Září

Po dlouhých devíti letech mi umřel notebook. Postupně začal protestovat, přece jen měl svůj věk. Ale když už to došlo do bodu, kdy startoval 4 hodiny, bylo na čase přemýšlet, co dál. Dlouho jsem hledala možnosti jak se vyhnout investici do nového, ale nebylo zbytí. Takže jsem začala brouzdat a hledat, po tolika letech s notebookem už o počítačích vím úplný prd, takže jsem musela otravovat okolí, abych věděla, co si vybrat.

Mezitím jsem si procházela instagram a účty, které mě sledují. Nestačila jsem se divit, kolik tam bylo cizinců, obchodů, podivných účtů. Takže jsem udělala čistku a desítky z nich smazala. Nicméně krátce po té se začaly opět objevovat noví sledující a opět z ciziny, což nechápu, když recenzuji jen přeložené knihy v češtině. Ale rozhodla jsem se to v tomto směru asi vzdát. Protože to nemá smysl neustále mazat. Taky vás takové účty otravují?

Mamka s manželem se rozhodli udělat si víkend na Slovensku, takže jsem zase dělala chůvu zvířatům. Tentokrát jsem nejvíc dostala zabrat od kocoura. Ten se totiž během doby spánku nemohl rozhodnout, jestli nocovat doma nebo venku. Takže věčně mňoukal za dveřmi, což zase nedá spát psovi a dává to dost hlasitě najevo. Což znamená, že jsem se moc nevyspala ani já. Jako vždycky. A nejhorší na tom bylo, jak kocour každý den nosil ke dveřím myši, aby se pochlubil. Fuj. V tomhle ohledu kočky fakt nemusím... Každopádně jsem to hlídání a přetrpění neměla zadarmo. Dostala jsem tričko a papuče Harry Pottera a ještě moje oblíbené slovenské korbačiky :⁠-⁠D.

Říjen

Po měsíci jsem se konečně dokopala ke koupení počítače. Po letech jsem se vrátila ke stolnímu pc. Notebook je sice fajn, ale na přenášení jsem ho vlastně mockrát za ty roky nepoužila, byla jsem moc líná, abych si ho třeba natáhla i do postele, když jsem byla nemocná, tak jsem se rozhodla pro změnu. Počítač, který jsem měla vybraný pár týdnů byl najednou vyprodaný, tak jsem v rychlosti hledala jiný, protože měli v daném obchodě zrovna akci na značku, kterou jsem chtěla. Takže během dvou dní jsem rychle vybrala z nabídky a kupovala, než zase zmizí ze skladu.

Jelikož se mi doma dvakrát sešel Pád Númenoru od Tolkiena, udělala jsem svoji první instagramovou soutěž. Nedopadlo to úplně podle mých představ, čekala jsem větší účast. Ale možná jen lidi nechtěli Tolkiena, kdo ví. Nicméně je otázkou, zda se vůbec snažit o další soutěže nebo prostě jen existovat jako doteď...

Říjen se stal nejlepším čtecím měsícem. Měla jsem neskutečně dobrou ruku na jednohubky, knihy, které jsem zvládla přečíst za den či dva. To se mi moc nestává. Navíc před začátkem vánočního shonu doma i v práci, jsem měla docela čas. Takže jsem zvládla svých rekordních 15 knih, což se mi asi už znovu nikdy nepodaří... 

V mezičase jsem začala péct cukroví. Mamka mě přemluvila, že ho dáme do mrazáku, že je to dobré. A můžu vám říct, že paráda. Upekla jsem když jsem měla ještě čas, na cukroví to vůbec nebylo poznat a v listopadu a prosinci jsem mohla už jen dělat dodělávky. Rozhodně to takto budu dělat každý rok, vždycky to nacpu k mamce do mrazáku, protože já mám jen dva šuplíky a doma pak udělám jen zbytky podle času a nálady. Budu mít ušetřený čas i nervy, protože mě nikdy nebavilo po směně v práci ještě každý den do večera péct.

V rámci našeho tvoření jsme si s mamkou letos vyrobily vánoční svícny. Navštívily jsme Tedi, Pepco, Kik a Action, kde se to jen hemží vším možným na kreativní výrobu, nakoupily jsme spoustu blbin a pak už jen zahřály tavné pistole a jelo to jak na běžícím pásu. Myslím, že příští rok se do toho pustíme zase :⁠-⁠P.

Listopad

Od listopadu do konce roku jsem s kolegy dostala směny navíc skrz Vánoce. Což znamená, že jsem musela do práce chodit i o svém volném víkendu, vždycky z něj obětovat jeden den. Tudíž jsem dva měsíce měla vždycky jen maximálně jeden den volno. A to na odpočinek nestačí. Rozhodně ne. 

Díky ušetřenému času na pečení, jsem mohla kupovat a balit dárky a už v listopadu jsem měla všechno vyřešené a hotové. Další věc z vánočního seznamu odškrtnutá a bonus pro mou zatíženou hlavu, protože jsem měla o starost míň.

Stihla jsem se podívat i na vánoční trhy. A to hned třikrát. Koupila jsem si kokosové kmeny, sýry a letos navíc moc pěkný ručně malovaný hrnek. Stánků mnoho nebylo, ale to už je takový stav několik let. Pro mě je hlavní, že tam vždycky seženu ten kokosák. Ceny nejsou taky zrovna nízké, ale zase je to jen jednou za rok, tak proč ty prodejce nepodpořit, že...

Na konci měsíce jsem se pustila do zbytku pečení. Neustále jsem měla nápady, co bych ráda ještě udělala nebo vyzkoušela. Jenže energie značně ubývalo. Dostala jsem se na číslo 17-ti druhů cukroví, což bylo prvně tolik. Ale dělala jsem u všeho menší dávky, abych právě mohla udělat větší výběr. Takže s přelomem měsíce jsem to ukončila, protože na víc nebyla síla.

Abych se trochu zrelaxovala, oprášila jsem vánoční omalovánky od Johanny Basford, které samozřejmě vytahuji jen v tomto období. Mnoho jsem toho nestihla, ale každý kousek se počítá. Třeba to do důchodu stihnu dodělat ;⁠).

Prosinec

V prosinci už samozřejmě vypukly vánoční přípravy naplno. Začala jsem doma s výzdobou, vytáhla jsem starý dekor, nové vytvořené věci a navíc jsem si pro letošek koupila i deku na postel a polštářky na postel a křesla, aby mi všechno hezky ladilo. Tak nějak každý rok kupuji pár nových věcí a tudíž se mi ta zásobička rozšiřuje.

Jako novinku jsem dělala perníkovou chaloupku. Koupila jsem hotové díly a stačilo si doma udělat polevu a slepit a dozdobit. Tak jsem si řekla, že to vyzkouším. Když se mi chce, tak některé vánoce tvořím perníkové stromy, ale teď byla prostě změna. Doma bohužel nemám takovou tu sadu vykrajovátek, abych si to mohla vyrobit sama, ale o něco později jsem viděla na netu šablony k vytištění s rozměry, aby to šlo vyrobit. Tak možná příště.

Díky Actionu jsem vyráběla i dřevěný domeček. Měli několik variant, ale z toho, co měli zrovna na prodejně, to vyhrála cukrárna. Zase ty perníčky :-D. Stálo to asi 50 korun a stačilo na to jen pořídit lepidlo a koupit si dovnitř malá světýlka, protože jsem to chtěla mít jako na obrázku na krabici...

 

Při brouzdání na netu jsem zjistila, že do mojí sbírky přibyly dva nové modely. Takže jsem si jeden hned objednala. Už jsem nepočítala s žádným rozšiřováním, protože dlouho žádný nový typ nevyšel, ale hurá, budu mít ještě práci :-).

 

 

Závěrečné přípravy už znamenaly jen nachystat zabalené vánoční dárky, vyudit maso a pak už jen hurá odpočítávat do štědrého dne.

A moje vánoční dárky. Už jsem v rodině ale musela oznámit, že s rozšiřováním sbírky Harry Pottera budeme muset brzdit, protože ten jednopokojový podnájem mi začíná být těsný. Ale radost samozřejmě mám. Jídelní sada s motivy bradavických kolejí, sněžítko HP, dřevené sovy, knihomolské tričko, kupony na knihy, nějaké věci do kuchyně, vánoční ložní, mini model apod...

A to je tak za celý rok asi všechno. Jaký je váš dojem z vašeho roku?

Co si ještě můžete prohlédnout:

• roční bilancování - statistiky blogu, přečtené knihy a topka, nové knihy atd...
• seznam přečtených knih 2023 - co jsem loni přečetla
• seznam přečtených knih 2024 - nová knižní výzva 

Co vás ještě brzy čeká:

• fotočlánek za celý rok aneb přehled roku v několika fotografiích
• fotočlánek s Maggie, co jsem nafotila za těch pár zbývajících měsíců