Já osobně mám nejrůznější životní příběhy ráda. Osudy postav, které se musí s něčím vyrovnat, něčemu se postavit, znovu začít žít, změnit se a tak podobně. Je v tom vidět síla člověka jednat a bojovat. A to si občas ochotně přečtu.
Je tedy jasné, že už jsem jich pár zpracovala a tohle je další z nich. Musím však říct, že zde jsem tolik ohromená nebyla. Sice se to četlo výborně, potíže jsem měla akorát s těmi švédskými názvy, ale jinak mi to přišlo takové suchoprázdné. Bez pořádných emocí, které to obvykle vyvolává.
Helena je skoro padesátnice, která opouští svého manžela kvůli nevěře. Nejdřív změní místo působení, potom začne přemýšlet o práci a budoucnosti. Neustále vzdychá nad minulostí, což je sice pochopitelné, ale točí se v kruhu stále stejných myšlenek, což je škoda, když jejich manželství trvalo skoro třicet let. V knize se akorát řeší její černé myšlenky, tečou litry kafe a občas se něco uvaří a upeče. Spousta věcí, které už udávají nový směr, který čtenář pochopí dřív než samotná hrdinka.
Po tematické stránce nic nového, takže by bylo lepší, kdyby to zpracování bylo hlubší. Sice se o emocích stále píše, ale nějak jsem to v tom necítila. Navíc veškeré ty změny, které nastanou během několika měsíců jsou povrchové a díky pomoci Louise takové pohádkové. Nemůžu si pomoct, ale v tomhle tématu mi třeba taková Lucy a hotýlek v Bretani sedla stokrát víc...
Odkaz na instagramový příspěvek a komentáře
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora.
Pokud vás článek zaujal, můžete sdílet
V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě...
Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)
To nejdůležitější,
co o mě musíte vědět je, že je mi přes třicet, mám ráda knihy, filmy, nekonečné lenošení a čokoládu. Blogování mě strašně baví
a věčně jsem nespokojená s designem, pořád do něj vrtám :-) A ze všeho nejraději spím :-P. 
Ahoj, knížku vidím poprvé, v podobném žánru mám ráda Caplinovou a díky bohu od ní ještě mám, co číst :-D ale pohádkové je to určitě taky a nereálné, tak nakažlivě optimistický nemůže být v reálu snad nikdo nebo alespoň většina lidí.
OdpovědětVymazat