25 září, 2023
Vdovin dům • Daniel Abraham
Předposlední díl jsem pokořila a přestože jde již o čtvrtou knihu, můžu říct, že autor ve svém stylu vyprávění neprovedl ani jednu změnu. Je to stále stejné a ani o trošku lepší. V některých pasážích mě rozčilovalo zmiňovaní určitých faktů, které z nějakého podivného důvodu neustále opakoval a zbytečně. Příběh není ani o krapet zajímavější nebo napínavější. Prostě si stále jede to svoje zažité a jisté.
Každopádně se podíváme o něco dál. Celé to vlastně, než o postavách či jiných věcech, místo detailů a vývoje charakterů, pojednává o vývoji války. Co tomu předcházelo, jak se spustila, jak se rozšiřovala a proč. K tomu se přidal druhý pohled, kdy se tato válka každé straně jeví jinak. Každý se jí účastní z jiného důvodu. Kde je pravda a kde lež, to je otázka. Obojí do sebe splývá a když se k tomu ještě přidají fanatické postavy, je o problémy zaděláno.
Z postav mě momentálně nejvíc baví asi Marcus a Clara. On sice stále naříká nad osobní tragédií starou přes deset let, nicméně jako objevitel Inyse a osoba s příslibem velké role, mě zajímá a ona jako žena převzala dost důležitý a zásadní úkol a vzhledem k jejímu dřívějšímu postavení se z ní vyklubala statečná "hrdinka". Za to Cithrin mě neustále štve, protože ve svém věku je příliš vyzdvihována, přestože nemá urozenou krev, je moc mladá na svou moudrost a pohled na svět, a jedná arogantně. Všichni se k ní chovají jako k někomu nadřazenému, kdo spasí svět. A ona jen prostě má v hlavě, je chytrá, ale neposlušná a tak obyčejná. Nechápu, proč z ní každý padne na zadek...
V každé knize mě bohužel nejvíc zaujme až závěrečná kapitola, která je takovou verzí epilogu, protože jako jediná mě překvapí a navnadí. Zbytek knihy je pro mě stále obyčejným průměrem, příběhem s velkým potenciálem, který autor nezvládl povznést na vyšší úroveň.
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)