Lovce stínů čtu už mnoho let. Vždycky se mi strašně líbil daný svět, ten nápad s lovci, runami, démony a dalšími bytostmi. Časem jsem však tomuto žánru a především zaměření ya odrostla, nicméně autorka zůstává mezi mými výjimkami, které i tak zkouším číst dál.
Z počátku byla kniha na rozjezd zmatená díky všem těm jménům a rodinným vazbám, protože je autorka chrlila jak přehrada vodu. Dost jsem se ztrácela a myslím, že ani do poslední stránky jsem některá jména nedokázala na první dobrou zařadit. Každopádně se mi start líbil a navíc dobové zařazení na začátek dvacátého století mi maximálně vyhovoval.
Prostřední část byla vynikající, plná akce, zvratů, tajemství, ale i nějakých těch vztahových lapálií, které jsou u těchto knih běžné. Pořád to bylo v takové mírné úsměvné míře, protože to přece jen knize sedělo. Jenže pak přišel závěrečný běh, kde jsem jen smutně sledovala, jak ta akční jízda končí. Důležitý problém s démony se vyřešil, alespoň prozatím a najednou se všechno točilo jen kolem postav. Jejich nevyslovené citové problémy, náznaky, že všichni jsou vlastně nešťastně zamilovaní do někoho, kdo o tom neví, se začalo šířit jako mor, až bylo trapné sledovat, že se toho účastní všichni a vznikají takové šílené propletence. Jako proč proboha? Nehledě na fakt, že v dnešní době se lgbt strká opravdu všude a tady budete mít pocit, že tu prostě třetina postav musí být homo, třetina hetero a třetina bi... A ty náznaky, kterými se autorka všechno snaží značit jako hrozně napínavé, jenom ten dojem kazí, protože nejsou.
Po příběhové stránce jsem byla spokojená, i epilog byl potěšující, návrat postav z různých předchozích sérií taktéž. Co už méně, že zaměření od příběhu padlo hlavně na postavy a lásku, což snesu jen do určité míry. Ke konci jsem chtěla už přeskakovat stránky, jak mi to přišlo trapné a ubohé. Kdyby se to týkalo jen jedné dvojice, ještě bych to snesla. Ale takhle jsem měla dojem, že všichni ti strašně blízcí přátelé si vůbec nic nesvěřují a jsou zamilovaní do sebe všemožně navzájem, ať holky či kluci. A to mi přišlo prostě už moc a celý dobrý dojem ze čtení mi to zkazilo. A taky situace s Grace mi od určité stránky pila krev. Takže spokojenost nečekaně hodně klesla...
Právě díky těmto momentům mám strach si ostatní knihy přečíst znovu, přestože jsem všechny série četla pouze jednou, protože si nechci kazit vzpomínky na to, jak mě to dřív bavilo, teď už by to nemuselo totiž platit...
Odkaz na instagramový příspěvek a komentáře
Pokud vás článek zaujal, můžete sdílet
Lucy Lillianne
V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě...
Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)
To nejdůležitější,
co o mě musíte vědět je, že je mi přes třicet, mám ráda knihy, filmy, nekonečné lenošení a čokoládu. Blogování mě strašně baví
a věčně jsem nespokojená s designem, pořád do něj vrtám :-) A ze všeho nejraději spím :-P. 
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)