18 května, 2019

Konec jedné éry

sobota, května 18, 2019 23 komentářů

Už jsme se o tom i párkrát bavili, ale proč toto téma neotevřít ještě jednou, zajímá mě i váš pohled na věc. Poslední dobou proběhlo spoustu povzdechů nad tím, jak chodí málo lidí na blogy. Jaká je nízká návštěvnost, statistiky upadají a tak podobně. Mnozí dávali vinu za to virům, hackerům, nedostatečně silnému poskytovateli blogu a tak podobně. Řešili to ukončením činnosti či stěhováním. Ale je problém opravdu v tomhle?

Sama můžu říct, že si čísel všímám. Vždycky mě tak trochu zajímaly statistiky, rozhodně sleduji nárůsty i poklesy a prostě nedokážu daná čísla úplně přehlížet. Zvlášť když vidím větší úprky a ty krásné stovky padají jako švestky ze stromu. Tak v čem je problém?

Pokud můžu mínit, tak je za vším lenost číst články, hlavně to přelouskat celé, ale i málo času, který by tomu čtenáři chtěli věnovat, spousta stejně zaměřených míst, které chtějí všichni navštívit. Ale také pohodlnější způsoby, jako třeba videa, stories a podobně. Já osobně sleduji desítky, skoro dvě stovky stránek a snažím se být i aktivní. Dávám na fb lajky, když si přečtu post (každého jistě potěší vědomí, že to někdo zkouknul a má o tom alespoň malý důkaz, jestli pravdivý, to je věc druhá), snažím se číst co nejvíc článků. Ale samozřejmě si vybírám hlavně ty, co mě zajímají, protože všechno nestihnu. Což samozřejmě hodně ovlivňuje i mé vlastní čtenáře, to je mi jasné. Když nenapíšu nic dostatečně poutavého a zajímavého, tak se nikdo neobtěžuje. Ale jak to vlastně mají ostatní? Jak moc poctivě se podívají a zanechají za sebou nějakou reakci?

V poslední době, a tím myslím vlastně už skoro jeden dlouhý rok, možná kousek déle, sleduji, jak ta naše blogerská sféra pomalu vymírá. Sice chodí nové hlavy a zakládají blogy, píší a jsou aktivní, ale takové ty vzory, které mě provázely na začátku už pomalu ani neexistují. Každý dojde do bodu, kdy zvažuje, zda chce v životě stále tolik času věnovat blogu a já to chápu. A jistě je jedním z faktorů i to, že chodí málo lidí, nebo jsou malé reakce. Vždy mě mrzí každé takové oznámení o konci dlouholeté práce. Ale nedivím se. Sama mám na facebooku nějakou tu stovku návštěv, která začala stoupat až po zrušení fb skupin (díky statistikám), na instagramu permanentně lidé přichází a zase ve velkém odchází. Nemám jeden z těch nádherných profilů plných načančaných fotek a úprav ve Photoshopu. Ale vždycky je mi líto, že někdo utekl. Nějaké sledovače mám, ale aktivitu jako lajky a komentáře vyvíjí asi tak deset procent. Což je opravdu mizivé.

Mám pocit, že dnes se už všechno točí jen kolem videí na YouTube (což já nesleduji, přijdou mi delší než články, nebaví mě tolik a ne každý to před kamerou opravdu umí, já sama bych tam nikdy nevlezla :-P). Když jsem se náhodně dívala na podmínky Albatrosmedia ke spolupráci, tak požadují například 1500 lajků na facebooku a pořádnou míru aktivity, ale kdo to dnes má? Kolik blogů vůbec tyto podmínky splní? Asi jen chytré hlavičky, které ví, jak blog co nejvíce propagovat a dostat do světla. A to já očividně neumím... Když se dívám okolo, spousta blogerů není na tom o moc lépe než já (alespoň podle čísel). A jak si všímám, funguje jen malý okruh lidí, kteří ke mně opravdu chodí a já zase k nim... Ale co někdo nový?

Vždycky jsem si říkala, že blog vedu hlavně pro sebe. Ale nějaká motivace být musí. Určitě jen málokdo snese pomyšlení, že napíše článek a přečte si ho jen například deset lidí, to nikoho nepotěší. Není to sice můj případ, ale když vidím v detailu, že nejvíce zájmu je o moje týdenní shrnutí než o knihy samotné, říkám si, co je asi špatně. A co s tím udělám? Pokud to tak půjde nadále, určitě přijmu určitá, řekněme, opatření. Blog se pravděpodobně změní obsahově a způsobem vedení, tematicky  bude zachován, ale už nebude fungovat jako dnes se vším všudy a tak často. Tuhle myšlenku mám v hlavě už nějakou dobu. O rušení tu rozhodně není řeč, ale po tak dlouhé době bych si prostě přála jinou základnu čtenářů. Nicméně je to zatím hudba budoucnosti a netýká se to blízkých dní...

Jak vlastně vnímáte tuto problematiku vy? Taky vidíte ty hromady uprchlíků? Žádnou aktivitu a nezájem? Nebo je to snad jen v mých představách? Už neprobíhají společná čtení, čtenářské deníky, blogerské soutěže, společné projekty, tagy ani nic podobného. Kde je těm časům konec? Vzpomínám si, když jsme měli tvořené malé okruhy 'věrných', kteří si zásadně navzájem navštěvovali blogy, zanechávali zprávy, občas někdo někoho zmínil veřejně, aby se poznali i nové duše... Ale dnes chodí jen pár přeživších... V čem je tedy zakopaný pes? Dnešní doba je taková, že spoustu času trávíme u monitorů, alespoň velká část. Co je tedy podmínkou toho, abychom mohli získat více návštěv? Jsou videa lepší než články? Záleží čtenářům více na krásných fotkách upravovaných, nereálných, takových, se kterými si autor hraje i hodinu nebo jim stačí obyčejné a realistické zachycení knihy? Čte vůbec někdo naše řádky, nebo skočí rovnou na poslední odstavec a zanechá krátkou zprávu typu 'Moc hezký článek'?

Nevím, jestli vám to dává nějaký smysl, jestli chápete moji myšlenku, jestli máte stejný problém... Nevím jak lépe to vyjádřit, myšlenky mi proudí hlavou sem a tam a je těžké napsat, co vlastně cítím. Ale třeba se najde někdo, kdo mě pochopí. Děkuji všem, kteří zvládli přečíst každý řádek, každou větu a děkuji všem, kteří se podělí i o své myšlenky... Čtení zdar :-)


Pokud vás článek zaujal, můžete sdílet

Lucy Lillianne
V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě... Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)

23 komentářů:

  1. Jo, tak podobnou otázku si kladu taky... Zrovna nedávno jsem si říkala, že zlatá éra končí. Lidi nebaví číst texty, pokud nejsou krátké a jednoduché. Někdy bych řekla skoro hloupé. Nevím čím to je, ale je to u všeho. Doba nabízí prostě hrozně moc možností a času je málo. Tak uvidíme, kam to povede :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to ano, ale mam obavu, ze lepsi uz to nebude... otazkou je, jak dopadneme my blogeri...

      Vymazat
  2. Krásný článek, mluvíš mi z duše, taky mi chybí motivace, když vidím že článek, kterému jsem věnovala celé odpoledne přečte jen třeba jeden člověk, zvláště v porovnání s některými profily na instagram, kde krátký odstavec má několik stovek laiků:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no instagram je kapitola sama pro sebe... v tom musi byt nejaky zakopany pes... nechapu ty tisice, kdyz me za tyden prijde pet lidi a odejde deset, nerozumim tomu...

      Vymazat
    2. Jj a nebo se snažíš , píšeš a I tak si tě nikdo nevšimne, pak přestane být aktivní a najednou sledující přibývají :)

      Vymazat
  3. Máš pravdu. U sebe na blogu teda spíš pozoruji zlepšení, protože mi na blog bohužel moc lidí komentáře nepsalo. Našlo se jich tak 10 někdy i víc. Což mě samozřejmě vždycky potěší. Poslední rok mám na blogu takovou stálou návštěvnost čtenářů, které se pamatuji a už o nich i něco vím (co rádi čtou, co je zajímá apod.), ale nikdo nový mi na blog za ten rok nepřibyl. Možná jen díky soutěži.

    Myslím si, že v dnešní době lidi nebaví číst články ani recenze. Co tak pozoruji názory lidí třeba ve skupině humbook blogeři, tak sledují hlavně instastories. To si myslím, že je pro blog hodně velká konkurence a proto hodně lidí už blogy nečte. - můj názor.

    Což je podle mě ale škoda, protože dost lidí si s tím dá práci a když pak nevidí třeba ani jeden komentář u svého článku, dost ho to zamrzí. Jestli můžeme očekávat zlepšení... v to se mi ani nechce věřit. Ale kdo ví...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no ja tem stories nejak neholduji ani mocc nerozumim, sdilim tam akorat insta souteze o knizky... nechapu ten smysl, kdyz to za 24 hodin zmizi a uz neni moznost na to koukat... v cem je teda smysl neco takoveho delat... a zlepseni ani neocekavam, vsechno jde z kopce a nemyslim si, ze se to zlepsi, protoze ty videa a stories jsou opravdu hodne v popredi a i nakladatele toho hojne vyuzivaji, tak je jasne, ze kazdy radeji na dve vteriny koukne na to, nez cist clanek... ale jak jinak se ma clovek 'vykecat', kdyz nechce vystupovat pred kamerou?

      Vymazat
  4. Taky nemám ráda videa, jednak je řada lidí neumí zas tak dobře a jednak číst můžu vlastním tempem, přeletět nezáživný odstavec a u dalšího se zaseknout na půl hodiny, protože si dohledávám další informace.
    Že se dlouhé texty čtou míň a míň, to už sleduju roky. Ale nic zásadního s tím dělat nehodlám. Blog jsem si založila, protože se chci podělit o to, co píšu, takže základ obsahu mám daný. A sice přemýšlím, čím bych mohla zaujmout, ale čtenáře, kteří se nechtějí prokousávat povídkami (ne-li hůř), prostě nezaujmu, to vím od začátku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jde taky o to, jestli treba nezvolit jinou formu, ktera by je zaujala vice... mam pocit, ze recenze nikdo nevyhledava, nezajima se o nazor, jen o hodnoceni... kazdy spis radeji cte veci ze zivota druhych a podobne... a taky novinky jsou hodne popularni...

      Vymazat
  5. Zajímavý článek a v mnohém souhlasím. Já tedy nemám tolik čtenářů a ne vždy mi pod článek napíše někdo nějaký komentář (vyjma stálých čtenářů), ale za každý jsem ráda a nadšená, že je stále někdo čte. A to je pro mě asi to nejdůležitější. Navíc, píšu proto, že mě to baví a blog jsem zakládala hlavně s tím, že to bylo spíše pro mě a když mé recenze začne někdo číst, bude to příjemný bonus.
    Já se třeba snažím komentovat články, které přečtu, ať už jsou jakékoliv. Ale ne vždy mám čas sledovat všechno a ne vždy mám náladu se jimi probírat. Přesto se snažím zpětně, ale popravdě, hodně si vybírám. A spíš ty články, které mě opravdu zajímají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím se samozřejmě počítá. S časem je to prostě bída. Ale myslím, že dát like na facebooku jako důkaz toho, že člověk to zahlédl, je minimum času. A autora to jistě potěší... :-)

      Vymazat
    2. Tak to určitě ano. S tím souhlasím, pokud ovšem lidé něco takového užívají. Já třeba Instagram nemám a na FB (osobní) už nechodím. Mě tohle šílenství lehce minulo..
      Ještě jsem zapomněla dodat, že mě je fuk, jak dlouhý článek je. Když mě dané téma zajímá, tak si ráda vždy počtu. I kdybych u něj měla trávit třeba půl hodiny :)

      Vymazat
  6. Čtení zdar - nazdar! Pro mě zůstává čtení prioritou a pravdou je, že blogy čtu pravidelně dva - není v mých silách brouzdat po x článcích a fb skupinách a být všude aktivní - mnohdy mám na internet denně max hodinu a tu třeba věnuju psaní recenze nebo si radši pustím seriál. Není to stížnost - je to teď prostě tak vlivem mnoha faktorů. Víc aktivní jsem na instagramu, kde mě - zcela upřímně - stories úplně rotují. Nedávají mi nic. Mobil mám bez zvuku ztlumený - takže pokud není stories psané, jsem nahraná. Proto mám raději fotky a své favority - mezi nimi i oba tvé účty - lajkuji poctivě, neb sama vím, jak takové jedno malé srdíčko udělá radost, natož komentář nebo nedej bože, když se pod příspěvkem rozpoutá diskuse - to je nádhera! Přijde mi, že velká nakladatelství dělají chybu, když mají tak přemrštěné požadavky. Kolik z nás na to dosáhne? Já s 200 sledovateli na fb a 1400 týdenní návštěvností na blogu jsem absolutně bez šance, ale nečtu knihy kvůli spolupracím. Mám dvě - plus mám jednu snovou, na kterou v životě nedosáhnu, ani se neobtěžovali odpovědět :D(Baronet). Ale jak říkám, jsem ráda za to, co je a nesmírně si toho vážím. Stejně tak každého komentáře na blogu nebo instagramu, který nevedu striktně knižní, ani nemám přehnaně sladěný feed. Vadí mi vyumělkované fotky a přidávaná miliarda filtrů a třpytek... ale každý má svůj vkus, svůj styl a budiž. Za mě zůstává základní podmínka - aby mě to, co dělám - ať už na blogu, nebo na instagramu, bavilo... pokud se to stane povinností nebo nedej bože otravou, je čas dát ruce pryč a co se čísel týče... sleduji je, ne že ne, ale hnacím motorem jsem já sama sobě a moje chuť či nechuť :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. dekuji za vycerpavajici odpoved, mluvis mi z duse a moc me tesi tvuj nazor :-) diky ;-)

      Vymazat
  7. Ono je to těžko, dnešní doba opravdu moc nepřeje psané formě. Lidi jsou líní si najít věci, které potřebují, natož si číst něco navíc.
    Osobně jsem taky moc nepochopila tu hysterii kolem bloggeru a hromadný úprk jeho uživatelů, jako jasně, taky mě štve, že dříve jsem měla ta čísla úplně někde jinde než dnes (a nemyslím si, že je to pouze tím, že by lidi na ty články neklikali) ale rozhodně se z toho nehroutím a už vůbec se nehodlám stěhovat.

    Co se týče nějaké zpětné vazby, tak máš naprostou pravdu, dříve se to reakcemi jen hemžilo, dnes aby člověk kolikrát pohledal článek, kde je alespoň nějaká normální reakce. Já sama se tedy snažím reagovat, ale pokud nemám k danému článku co říct, tak mi přijde zbytečné psát něco ve stylu "hezký článek"

    Rozhodně dneska frčí hlavně instagram, ale já si myslím, že je jen otázkou času než se objeví zase něco jiného, co začne lidi více bavit. Tak to vždycky bylo a vždycky bude. Ono celkově se najde spousta lidí, kteří vůbec recenze nečtou a já se jim vlastně ani nedivím. Najde se spousta rádoby recenzentů (teď opravdu nechci nikoho urazit) kteří do recenze napíšou i spoilery, což dokáže pořádně znechutit.
    No a co se týče videí na YT? Jo, mám je ráda, ale potřebuju krátké a úderné,, líbí se mi třeba Suzanne. Videa která mají třeba hodinu a dýl nesleduju už z principu a osobně by mě zajímala reálná čísla, takových videí, protože kdysi jsem viděla video, ve kterém slečna říkala, že u jejího videa lidi tráví v průměru asi 2,5 minuty, přičemž ona ty videa měla třeba do 7 minut. Podle mě ta práce kolem hodinoveho videa versus nějaký přehled čísel, za to prostě nestojí a je to žrout času. Ale tak každý to máme jinak, no..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jojo, ty uprky byly silene... a ve vestine pripadu uz tyto blogy neslehuji, protoze nemam rada to vecne nahaneni nove adresy... s recenzemi je to spatne, protoze jak se driv resilo, spousta jich je jen chvalicich a zadna kritika, i kdyz kniha z amoc nestoji, takze se pak na to neda spolehnout...
      a ty videa taky nechapu, je s tim hodne prace a jak to ma vic jak ctvrt hodiny, tak me to nezajima, protoze clanek je strucny, zabyva se tim dulezitym a mam to preceteny do peti minut... asi tak...

      Vymazat
    2. Já si občas pouštím videa Knihánkova, a protože se mi Rodaw hezky poslouchá, tak čím jsou delší, tím lepší. :D Pouštím si je totiž do sluchadel v práci, a tam mě vybírání dalších věcí vytrhává z činnosti. Nikdy bych si ale takové video nepustila jen tak. Takže i takto se na tu délku dá koukat. :-)

      Vymazat
  8. Zajímá úvaha, mluvíš mi přímo z duše a jak je vidět nejen mě. Je pravda, že doba se zrychluje a lidé jsou líní něco delšího číst. :( Bohužel se s tím asi nic moc dělat nedá... třeba se to zas zlepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. musime se proste utesovat myslenkou, ze to nedelame pro ty davy, ale pro sebe :-)

      Vymazat
  9. Ahoj,
    musím uznat, že je to pravda, začínala jsem někdy 4 roky zpátky plus mínus a vůbec se to nedá s dneškem srovnávat. Já teda nikdy nebyla z těch úspěšných a kdykoliv jsem se chtěla jen připojit na nějakou akci byla jsem tvrdě ignorována, jako bych pro ně nebyla dost dobrá, jako by díky číslům byli lepší než já. Proč? Nicméne stále se snažím tak nějak sledovat své oblíbené blogery a blogerky, pořád mě to baví číst. Zrovna dneska znovu začala psát jedna blogerka o které jsem si myslela, že skončila.

    OdpovědětVymazat
  10. Osobně si myslím, že za úpadkem blogů je tak nějak celková lenost lidí číst cokoliv delšího než facebookový status. Proto letí instagram - protože je to vizuálně lákavé a zhlédnutí nevyžaduje žádnou velkou intelektuální námahu. Žijeme v uspěchané době a kouknout se na fotku je prostě rychlejší, než se prokousat článkem.
    Rok od roku si víc říkám, proč vlastně ještě blog píšu, když ho reálně čte pár lidiček. Pak si vždycky řeknu, že to dělám primárně pro sebe, protože mě baví se dělit o svůj názor na to, co jsem četla nebo viděla. Ale fakt je, že občas ta motivace přece jenom chybí. Pak už si říkám, že je to spíš setrvačnost. Prostě už to dělám tak dlouho, že by mi přišlo zvláštní přestat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to je taky pravda, uz jsem parkrat uvazovala, ze bych fungovala treba jen pres posty na fb, ale zase bych to bez blogu jako takoveho dlouho nedala...

      Vymazat

Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)