Lucy a hotýlek v Bretani • Dee Ernst

Tento typ knížek mám moc ráda. Jednoduché, oddechové jednohubky. Příběhy ze života, obyčejné, plné humoru, ale i těžkostí běžného bytí. S trochou nepřehnané romance (jako skeptik v lidských vztazích na lásku až za hrob moc nevěřím 😂), která nepůsobí jako pohádka nebo naopak červená knihovna. Všeho tak akorát a vyváženě.

Ano, konec sice je hodně uzpůsobený, aby vypadal dobře a to i navzdory tomu, že došlo na nějaké smutné i tragické chvíle, ale tentokrát jsem ochotná to překousnout a hodnotit knihu plným počtem, což obvykle za tu romantickou naivitu nedávám. Ale knížka si mě hodně získala a nutila mě pokračovat. Pro zdatnější čtenáře nebude překážkou ji přečíst za jediný den.

Lucy je sympatická téměř padesátnice, které se život v jeden okamžik úplně zbortil. A tak začíná úplně od píky, bez peněz, práce a bydlení, a to rovnou v úplně jiné zemi. Začátek knihy velmi dobře popisuje její první dny v nové práci a v novém životě. Menší emocionální kolaps a především postupné opravy budoucího hotelu. Ty byly relativně detailní a bavilo mě rekonstrukci sledovat. Úplně jsem se viděla, jak bych tam sama žila... 😁

V následující části knihy už se přechází na jiné téma. Stále v pozadí svou roli hraje hotel, jeho existence a práce v něm i s ním, ale je načase taky nějakým způsobem vyřešit vývoj v Lucyině životě. A tak se spousta věcí mění. Jelikož jde o tento žánr, tak je to hodně předvídatelné. Ale jak říkám, autorka nešetřila ani smutkem či tragedií, takže o nějaké překvapení nepřijdete. Prostě za mě můžu doporučit...

Odkaz na instagramový příspěvek a komentáře

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Luciina zašívárna 🇨🇿 (@lucylillianne)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora.