Ve vypravování se střídají dva pohledy. Ten méně častý je přítomnost, kdy došlo k nějaké bitce či přepadení (což se teprve postupně odhaluje) a vystupují zde jen dvě osoby - sivský princ a neznámý muž. A druhý pohled je jako vzpomínka, princovo vyprávění o putování ven z jeskyní, což zabralo přes sedmdesát stran. Neskutečně mě to nudilo a nebavilo a přišla mi ta délka naprosto zbytečná. Pak, když se dostal k tomu, jak byl na povrchu, už to bylo zajímavější, ale stejně mě to tolik nezaujalo.
Autorka se spíše než na děj soustředí na podrobné popisy, jako kam kdo zabočil, jak probíhal boj, jak používali magii, všechny otočky a seky mečem a podobným zbytečnostem. Což zdržovalo čtení. Lepší by bylo věnovat čas hloubce příběhu a postavám. Jakmile totiž sledujete, jak ty stránky mizí, uvědomíte si, že se toho tolik vlastně nestihlo stát, že obsah je opravdu obyčejný.
Děj jako takový nepřinesl nic světoborného, působil dojmem nějakého románu pro mládež. Navazování vztahů bylo podivné, příliš rychlé, naivní a odbyté. Chyběl mi pořádný vývoj postav, charakterů a především právě to objevování cesty k někomu dalšímu, když šlo o znepřátelené strany. Tohle bylo narozdíl od těch dlouhých popisů příliš rychlé. Kniha si mě vůbec nezískala a bohužel mnoho kladného jsem opravdu nenašla.
Jej, to si mě nepotěšila. Já se na ni chystám v červenci v rámci společného čtení. Právě elfové žijící pod zemí mě zaujali, už jsem se s něčím takovým setkala v knihách ze světa Forgotten Realms, tak se nechám překvapit, jak se bude líbit mně :)
OdpovědětVymazatTěším se na názor...
Vymazat