Report: Svět knihy 2022

Rovnou můžu říct, že letošní ročník Světa knihy byl nejslabší, alespoň z toho, co jsem já sama zažila. S mamkou jsme měly strašně velké štěstí a už ve vlaku jsme narazily na školní exkurzi, která jela s námi až na veletrh. O radost více v otevřeném vagonu plném děcek. Pro školy by asi bylo ideální vyhradit speciální termín. I v samotném areálu se všem pletli pod nohama na každém kroku, takže vznikaly chaotické mačkanice.

Jakmile jsme dojely na místo, cesta k novým pokladnám a umístění veletrhu byla krásně značena. Navíc jsme šly s tím davem okolo nás, takže bez problémů jsme to našly. První ouvej ale přišlo na výstavišti. Letos asi lidem konečně došlo, že je lepší koupit vstupenku předem a tak na pokladnách nebyla ani noha. Díky tomu jsem si poprvé vzpomněla zavčas na plátěnou tašku. Moji radost však paní na pokladně ihned zkazila, protože žádné se tentokrát neprodávaly.

Po vstupu do areálu jsme si udělaly oťukávací kolečko. Nejdříve jsme prošly hlavní úzkou halou. Tam jsem narazila na Mystery Press a zlevněné knihy. Po menším váhání jsem si sbalila Lars útočí a Říkají mi Lars, každou po padesáti korunách, protože měly mírné poškození. Zbytek haly už jsme jen zkoukly a šly dál. 

Následně jsme se vydaly do budovy, kde byl fantasy a sci-fi "koutek". Tak to bylo opravdu nečekaně maličké. Našla jsem opět nějaké slevy. Výběr nebyl příliš velký, obvykle šlo o starší nekompletní série a nejspíš i poslední kusy. Udělala jsem si tedy radost Warcraftem: První střet a Krvavými hrami od Chloe Neill, protože obojí měli opět po padesátikačce. Naproti byl stánek Komárova knihkupectví, kde byl i malý koutek s antikem a tam byla další Neill, Kousnutí páteční noci (po anticích jsem sháněla i Tolkiena, ale měla jsem smůlu, našla jsem jen nějaká anglická vydání, což nepřečtu a navíc v poslední době chtějí za jeho knihy hotové jmění).

Pak už jsme jen čekaly na besedu s Adélou Gondíkovou a Terezou Kostkovou. Ta bohužel nakonec nepřišla, protože měla živé vysílání. Zrovna na ni jsme se s mamkou těšily nejvíc, takže další zklamání. Mamka si tam alespoň koupila knihu nějaké spisovatelky/moderátorky, která tam besedovala s Adélou, chvíli jsme je poslouchaly a pak se šlo dál.

Po cestě zpět jsme navštívily poslední dvě haly, alespoň tedy ty hlavní, co byly na mapě. Tam už opravdu nebylo moc co navštívit. Letošní stánek Euromedie, k velkému překvapení, stál za prd. Měli tam jen dva regály, ve kterých bylo sotva dvacet titulů, žádný výběr knih jako každý rok a absolutně žádné slevy, na které se každý rok těšíme. A třeba Dobrovský nebyl vůbec! To už začínala být opravdu poslední kapka. Vrátily jsme se tedy na začátek.

Jediné, co pro nás tedy bylo v celém areálu zajímavé, tak první stanoviště. Tou dobou už tedy začínalo být uvnitř neskutečné vedro. Jelikož se hlavní budova výstaviště rekonstruuje, tak se letošní veletrh konal v různých stanech a montovaných halách, což na vzduch bylo horší než předchozí roky. Sice tam byly nějaké klimatizace, ale při otevřených dveřích a té spoustě lidí to rozhodně nestačilo. Druhé kolečko jsme tedy proběhly opravdu rychle (přemýšlely jsme, co tam vlastně budeme celý den dělat a jestli jsme na něco nezapomněly). Abych si udělala radost, tak jsem si nakonec ve Slovartu koupila Baneyovy kroniky. Měla jsem lákání i s dalšími autorčinými knihami, ale nakonec jsem si řekla, že ne. Přece jen ty ceny na veletrhu nejsou bůhví co, na internetu to v eshopech najdete i levněji...

Po tom všem jsme se rozhodly venku posedět a odpočinout. Mamce navíc nebylo nejlíp. Zatímco mě bylo divně ve vlaku a přes den jsem byla lepší (nebo spíš jsem se snažila na to nemyslet), ona to měla naopak. Zhruba dvě hodiny jsme tak seděly na lavičce pod stromem ve stínu. Chladivý vzduch byl super. Na chvíli jsem odběhla, protože se mi podařilo odchytit Míšu Merglovou a požádat ji o podpis :-)...

 

Těsně před druhou hodinou jsme šly na poslední kolečko. Mámě padla do oka kniha Říše upíra od Kristoffa (protože prostě upíři :-P), takže jsem zvědavá, jestli se jí to bude líbit :-P a ještě Láska za ostnatým drátem. Ve dvě hodiny začínala autogramiáda Yrsy Sigurðardóttir. Nakonec to zlákalo i mamku, tak si taky rychle koupila knihu a nechala si ji podepsat :-D.

Tohle ale už byla poslední akce. Veškeré besedy jsme nakonec vynechaly (nevýhodou je dlouhý program do večera, pro dojíždějící dost nevyhovující, protože se musí celý den nějak zabavit), na poslední autogramiádu se Svěrákem už jsme taky nešly, a vydaly jsme se na nádraží čekat na dřívější spoj. I když jsem ráda za knihy, co jsem si dovezla a za podpisy, bylo to letos hodně slabé a takové divné. Na stáncích neměli pořádně ani edičáky, které ráda sbírám, našla jsem jen Jotu a Argo. Navíc mi to letos přišlo i nějaké chaotické, protože jsem si nebyla ani pořádně jistá, co si můžou návštěvníci brát (letáčky, záložky...), natož vědět, kde je nějaká soutěž a tak. A v těch davech se nešlo ani zeptat...

S mamkou to máme trošku náročnější po zdravotní stránce, takže je těžko odhadnutelné, kolik toho zvládneme. Ale nikde se mi nezamlouvalo jídlo, něco jednoduchého a lehkého, třeba pro nemocný lidi. V halách bylo příšerný vedro, hlava na hlavě. Na některých stáncích slabý výběr knih, žádné úžasné slevy taky nic... Prostě jsem si to moc neužila, tak jak jsem běžně zvyklá, a budu hodně zvažovat do budoucna, zda mi to za to bude stát i nadále. Přece jen vstup, cesta apod. něco stojí, a když člověk ten areál obejde asi za dvě hodiny, pak v programu nic nenajde, jen těžko tam bude sedět čtyři pět hodin a čekat na poslední událost, která ho zajímá, nakonec z toho člověk nemá ani pořádně radost. Takže příští rok bude hodně záležet na hostech, kteří přijedou a jestli se mi kvůli nim bude chtít vážit tu cestu...

Moje hromádka knížek...

 

Mamčina hromádka plus něco na čtení pro prcka...

 

Report: Svět knihy 2019

Report: Svět knihy 2018

 

Byli jste letos na Světě knihy? Jak se vám tam líbilo? Vaše dojmy?

 

Jo a mimochodem, prošla jsem si svůj report z roku 2019. Pro představu, letos jsme ty stánky prošly za dvě hodiny, moc jsme toho nekoupily, ale minule jsme celou budovu procházely jen jednou a přes čtyři hodiny a měly jsme plné tašky a batohy knih a edičáků, abyste pochopili, jaký je to rozdíl, jak málo toho na stáncích bylo a podobně :-)...