Report: Svět knihy 2019

Po ročním čekání a neustálém okecávání nastal den D a bylo na čase se vydat už po čtvrté na knižní veletrh do Prahy. Letos jsme jely já s mamkou a nevlastní ségrou. Hned ráno, sotva jsem vstala, jsem pocítila nějaký tlak v hlavě, takže mi bylo jasné, že migréna na sebe nenechá dlouho čekat. Navíc venku bylo dost nevlídno, zima a poprchalo. Jako start dne docela bída.

Na nádraží jsem se dostavila se zhruba dvacetiminutovým předstihem, protože nemám ráda nedochvilnost a jsem raději všude dřív. Vlak přijel na čas a odjížděl snad po minutě, ani jsme si nestačily sednout. Cesta to bývá obvykle dlouhá a tak se člověk musí zabavit, jak jen to jde. Já si připravila e-knihu Deset tisíc nebí nad tebou. Sice jsem nečetla celou cestu (ani tam, ani zpět), ale dostala jsem se téměř ke konci.

Po zdárném přežití jsme došly na tramvaj a vydaly se směr výstaviště. Co čert nechtěl, zrovna byly na trase nějaké výluky a změny, takže ze strachu, kam to míříme, jsem naše osazenstvo donutila vystoupit a zjistit, co se děje. Zbytečně. Nakonec to opravdu jelo dobře, i když po trochu jiných zastávkách. Takže jsme si počkaly na novou tramvaj a pokračovaly do cíle. Přidám pár fotek, ale jen opravdu pár. Uvnitř veletrhu to už stejně znáte a pokud ne, tak fotky najdete u spousty blogerů přede mnou i po mě...

Na místě už stála nekonečná fronta na lístky, ale já je naštěstí pořídila zavčas, a letos poprvé, v elektronické verzi. Vstup vypadal nějak jinak, zmizela ta velká hlavní brána (řekla bych, že tam určitě nějaká byla, a to ke konci dne vedlo ke zmatenému hledání automatu na jízdenky, který u ní stál, marně). Na hlavním place stála hromada stánků a jídlo všude, kam se člověk podíval. Takže hurá rovnou dovnitř. Jako každý rok, naše kroky nejdříve mířily do Euromedie na výprodeje. Den předtím jsem zkoumala přes příspěvky a videa, co by tam tak mohlo být a samozřejmě po našem příjezdu už tam hromada toho nebyla. Lidé byli už ve čtvrtek dost rychlí a vybrali co mohli. Já se svým omezeným seznamem (rozuměj, jedna kniha ke koupení a dvě s otazníkem), jsem nakonec sbalila jedinou výprodejovou knihu a to Čas odejít od Jodi Picoult. A druhou knihou byla čerstvá novinka Zlatá věž od dvojice Cassandry Clare a Holly Black...

Po absolvování velkého boje v tomto pidi stánku (ty prostory na to opravdu nejsou dělané) jsme se vydaly na obchůzku obou křídel. Začaly jsme v levém, kde jsem holkám průvodčila, aby se mi neztratily. Koukaly jsme na všechny stánky, já osobně sbírala všechny edičáky, na které jsem narazila, a vstřebávaly jsme dojmy. Mamka si pořídila nějaké audioknihy, protože na nich poslední dobou ulítává, ale samozřejmě nezůstalo jen u nich. Její zázračná taška na kolečkách se opravdu vyplatila :-D

Na Euromedii a levé křídlo padly skoro dvě hodiny času. Neuvěřitelné, jak dlouho člověku zabere, než se proseká těmi davy. Byl tedy pomalu čas na oběd. Ještě jsem se rychle sešla s Terkou (Mrs. Jungová), která se velkoryse nabídla (ještě jednou díky!), že mi nechá podepsat knihu od Tarana Matharu. Jak možná víte, letos jsem měla docela smůlu na program a když už mě nějaký autor zaujal, byl buď v pátek večer nebo až v sobotu. Takže jsem Terce předala knihu, chvíli jsme pokecaly, vyměnily pár slov, jelikož to bylo (alespoň myslím) naše první setkání a pak jsem šla sehnat mamku se ségrou a šly jsme na to jídlo. Tam jsem byla docela zklamaná, protože výběr obědů byl slabý. Každý rok tam byl třeba guláš, rizoto a podobně, letos jen řízek, zelí, špenátové listy s něčím a něco na smetaně. Naštěstí jsme měly nějaké jídlo z domu, které nás zachránilo. Já se rychle nadopovala, protože migréna se pěkně rozjela a chvílemi jsem měla pocit, že pluji na moři, jak se se mnou všechno houpalo...

Byl čas na další okružní jízdu. Ještě jsme jednou zašly do Euromedie, co kdyby... Ale já už nic neobjevila a pak nás čekalo pravé křídlo. A tam začalo boží dopuštění :-) Došly jsme do Alpressu, kde ženský objevily knihy s upíry ve výprodeji (musela jsem se jim hrozně smát, jsou na to vážně ujeté) a já nakonec neodolala a pořídila si další dvě knihy k Učedníkovi. Když ony, tak já taky, prostě nezůstanu pozadu :-P Na konci haly jsme došly k Epoše, kde jsem narazila na Pavlu, kterou mohou znát blogeři spolupracující s Epochou, protože nám dříve 'dodávala' recenzáky :-) Chvíli jsme pokecaly a já pak zabrousila ke stánku. Původně jsem nic nechtěla, ale pak jsem zahlédla dvě knihy po třiceti kačkách. Nedávno jsem vyhrála v soutěži knihu Vlčice a oni měli ve výprodeji dva kousky k této sérii - Vlčice a staré plemeno, dva svazky. Tak jsem si to vzala taky... Po cestě dál jsem narazila na Zuzku Strachotovou, prostředníka v komunikaci s blogery u Palmknih a autorku série Devět dní. Takže jsem ji pozdravila, prohodily jsme pár slov, trošku jsem i vyzvídala, co bude nového ;-)

Poslední naší zastávkou byla Albatrosmedia, kde jsem původně chtěla jen kouknout. Na seznamu jsem měla s otazníkem Warcross a Wildcard, že uvidím, zda ano či ne. Nedávno jsem se totiž dozvěděla, že je to jen dilogie, takže žádné další protahované díly nebudou. Série mě láká jak obálkami, tak obsahem, tak budu doufat, že spokojenost převládne... A tím naše návštěva skončila. Letos jsme to stihly vcelku rychle, i když jsme tam vlastně byly skoro čtyři hodiny... Než jsme opustily areál, ještě jsme koukly na Lapidárium, tam jsem se nikdy nezastavila. Tak jsme to rychle zkoukly a rozhodly se jet na nádraží, kdyby se uvolnil nějaký dřívější spoj. Moje hlava byla okupovaná zlými permoníky, co se chtěli nějak prokopat a mamka byla zase uchozená, tak nemělo cenu se někde dál zastavovat. Spoj samozřejmě takhle narychlo v pátek nebylo možné posunout, tak jsme na nádraží spočnuly a čekaly.

Naštěstí už nás nečekalo překvapení se zpožděním jako loni a vyrazily jsme pěkně na minutu. Hurá domů. Jakmile jsme se dostaly na Moravu, přivítalo nás dokonce i sluníčko a docela teplo. Oproti ránu, kdy to bylo dost depresivní a chladné, jsme na závěr dne skončily v něčem naprosto opačném. Den to byl opravdu vydařený, nabraly jsme hromady edičáků a letáků, spoustu knih (i takových, co nebyly v plánu), bavily jsme se a užily si to a přístí rok se snad na nás usměje štěstí, snad pojedeme znovu a tentokrát zkusíme i ty dva dny, ať máme něco i z programu... Jo, byla to paráda, výlet a změna prostředí. Bylo fajn vidět všechny ty nadšence. Ale doma je stejně nejlíp... :-P

Jo a zeptat se na pokladně, jestli jsou letos knihotašky, jsem samozřejmě zapomněla. Hlavně, že jsem si to tučně vytiskla na papír... :-( Hlava děravá...

Byli jste také v Praze nebo se teprve chystáte? Jak se vám tam líbilo a co jste si dovezli?