Pláč zavržených předků • A.G. Slatter

  

Když jsem dostala nabídku na tuto knihu, tak jsem se docela těšila. Anotace slibovala tak trochu nevšední historický román s prvky fantasy. Řekla jsem si, že to tedy zkusím, mám ráda výzvy a taky příběhy, které vybočují z řady a nepůsobí jako ohraná deska.

Námět mě rozhodně neskutečně bavil. Nápad, že jeden klan uzavře pakt s mořským lidem, kterému pak musí platit netradiční desátek, byl skoro jako vystřižený z hororu. Navíc se to okolo neustále hemžilo samými tajemstvími.

To je však tak jediné, co mě chytlo. Způsob vyprávění je takový nemastný neslaný, bez života a víceméně docela nudí. Hlavní hrdinka působí dojmem neohrožené silné ženy, která si vždy poradí a dokáže se ubránit (někdy je až brutálně chladná), ale kdo by jí to věřil, když po celý svůj osmnáctiletý život žila v ústraní s prarodiči, kteří ji měli jak na vodítku? A najednou je schopna sama přežít v divočině plné stvůr?

Místy je děj doplněný vyprávěním příběhů, takže je to jako pohádka v další strašidelné pohádce. Příběhy temné, plné smrti... Přes toto a fakt, že kniha je uzoučká, se to čte strašně pomalu a vlekle. Což mi vadilo asi nejvíc. Sice je tu stále něco na pozadí, co člověka nutí číst, protože je zvědavý a po všech těch lapáliích chce znát pravdu, ale není tu nic, co by ho vtáhlo a pohltilo a to je obrovská škoda.

Strašně moc prostoru zabírají i veškeré Mireniny myšlenky a pocity, které se velmi často opakují jako kolovrátek, což také není snadné číst. Hemží se to všelijakými potvorami, až daný svět tak úplně nechápu. A poslední stránky knihy byly na můj vkus už moc zamotané a překombinované. Celkově je to nevyužitý potenciál.

  

Četli jste knihu? Jak se vám líbila?

Recenzáček poskytlo knihkupectví Megaknihy. Děkuji :-)