Tuhle sérii snad nemusím nějak extra představovat a už vůbec nemusím vysvětlovat, jak oblíbená u mě je 😆. Atticus mi vždycky zvedne náladu a jeho příběhy jsou pro mě naprostým odreagováním. Druid, který prožil dva tisíce let stále dokáže překvapit. Své o tom ví spousta nadpřirozených bytostí a i nadále má očividně co předvést.
Tentokrát se v příběhu střídá jeho vyprávění s jeho učnicí a bývalým mistrem, arcidruidem. Občas se spojí a "vyvádí hlouposti" spolu, pak se ale na chvíli rozdělí a každý řeší své problémy. Před velkým finále ale už pracují pospolu. Na jednu stranu bylo fajn, že se příběh rozrostl o další hlavu, velice vtipnou a nadávající, ale na stranu druhou jsem se těšila i na nějaký prostor k vývoji mezi Attikem a Granuaile. Tak snad příště.
Závěr byl poněkud rychlý a nepřekvapivý. I když je mi líto některých postav a nejen z tohoto dílu. Epilog slibuje další problémy, které nebudou jen ze strany Lokiho, jak se ukázalo. Tento protivník je kluzký jako had a očividně bude hrát velkou roli až do konce série a navíc teď k tomu ten nový... No uvidíme, co nového se ještě do budoucna dozvíme.
Tohle čtení se nese v duchu typických šablon, které najdete u dlouhých sérií jako od Riordana nebo Briggs. Ale mě to vůbec nevadí. Sice byly díly slabší, tento byl ale super a nemůžu se dočkat posledních dvou z této série. Už aby to bylo...
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)