Měsíc s knihou - červen

Červen se vyvinul opravdu slibně. Nejen, že jsem měla štěstí díky dvěma knihám a to nové Gabaldon a Briggs, ale také jsem měla půlku měsíce vysněné a dlouho očekávané volno. Takže byla konečně nálada i čas číst a dohánět tak resty, které mi od začátku roku narůstaly. Ty sice už nedoženu, ale tohle skóre mi rozhodně zvedlo náladu...

Celkový počet přečtených knih: 6
Celkový počet přečtených stránek: 2652

Vepsáno krví vlastního srdce
Moje již ověřená klasika, Diana Gabaldon a její nová Cizinka. Opět jsem si čtení vychutnala, bavilo mě to a nemůžu se dočkat pokračování. Tentokrát docházelo k tolika zvratům, že jsem se nestačila divit a docela jsem se i děsila, co z toho nakonec bude. Sice autorka víceméně pro hlavní postavy vždycky přichystá nějaké to peklo, ale nakonec vymyslí i nějaký ten ucházející happy end. I když někdy jen trošičku. Ale jak už se blíží série ke konci, mám trošku strach...



Nevyzpytatelné jsou cesty osudu
Prvotina z pera dvou českých autorů. Fantasy plná humoru, ale i nějaké to drama, napětí a drastično. Kniha se mi velmi líbila, i když to bylo nejdřív hodně vtipné a já doufala, že se to v daném duchu ponese celou dobu, ale pak autoři přitvrdili a už to bylo spíše napínavé a tak trochu temnější. Už brzy se pustím do další jejich knihy, tak jsem zvědavá, čím mě překvapí tentokrát.



Noční návštěva
Kniha mě zaujala na první pohled a svým způsobem jsem si čtení užívala. Žena s dítětem na útěku. Druhá žena žijící na samotě v lese, zapadaná sněhem, jim poskytne dočasné ubytování a pomoc. Ale to by nebyl thriller, aby jim nešlo o život. A že to autorka pěkně rozjela a těch problémů jim nasázela. Opravdu se mi to zamlouvalo, tematicky, stylem psaní a tak dále, ale jediný háček pro mě byl moment, kdy jsem si uvědomila, že jde tak trochu i o duchařinu a v tu chvíli moje nadšení začalo opadat.





Na ostří špičáku
Dvojí kousnutí
Na dovolenkové čtení jsem si vybrala něco lehčího, co rychle zvládnu přelouskat a nebude mi to nějak zatěžovat hlavu. Upířina se zdála ideální, navíc jsem chtěla i trochu pohnout s postupem v sérii. Upíři z Chicaga jsou pohodové čtení, které člověka opravdu zabaví, pobaví a nezabere příliš času. Sice to nedosahuje hodnot jiných sérií, které mám v oblibě, ale občas se taková literatura hodí. Jediné, co mi snad na tom vadí, tak že i přes věk hlavní hrdinky mám pocit, jako bych četla pubertální četbu. To je neustálé achání nad chlapama, jejich těly, řeší se, co má kdo na sobě a tak dále. A pořád miluje mě, nemiluje mě, chrání mě, ublížil mi atd... A to už mi po nějaké chvíli leze krkem... Dočtu rozečtený díl a pak to na chvíli dám zase k ledu.



Kouřový démon
A poslední knihou v měsíci byla novinka od Patricie Briggs. Nová Mercy přinesla klasickou šablonu příběhu, kterou už jsme četli mnohokrát. Rozhodně jsem si užila tento vypracovaný svět, jsem ráda, jak má autorka vymyšlené postavy, jednotlivé stvoření a jejich magii, omezení moci, vztahy, prostě všechno. Ale mám i trochu obavu, kam se ten příběh ubírá. Život naší tlupy vlkodlaků a kojotky se nějak zasekl ve stejných kolejích a už by to potřebovalo opravdu osvěžit něčím novým, velkolepým, něčím, co vyrazí dech. Jinak je to omílání stále stejného a už to nudí...