Letošní knižní zklamání

Konec roku se nezadržitelně blíží. A jelikož teď ke konci už hodlám číst jen knihy, které mi zaručeně nebudou kazit dojem, tak se můžeme podívat, jaké kousky letos mým pomyslným sítem neprošly. Aneb ty, z kterých jsem neměla ty pravé čtenářské dojmy... Sice jde většinou o ty, které dostaly tři hvězdičky, ale nebyla jsem z nich zrovna nadšená.

Proroctví
Dala jsem šanci nové knize a nové sérii od autorky, která už u nás vydala několik knih. Zaujali mě především draci. Čtení to pro mě bylo náročné, protože šlo o první setkání a byla jsem vhozena do naprosto neznámého světa, kde jsem nedostala příliš vysvětlení. Jde o volné pokračování k jiné sérii a to je asi největší problém, tu jsem nečetla. Všeobecně mám ráda, když autoři do textu zakomponují i sem tam nějaké vysvětlení k postavám a událostem z dřívějška, takové malé opáčko pro ty, co náhodou začínají právě danou knihou. A jelikož to tu chybělo, ztrácela jsem se v tom, kdo jsou vlastně draci, kteří jsou hodní, kteří zlí. Jak funguje magie a tak dále.. V podstatě jsem od začátku do konce tápala...

Boží hrob
Po přečtení Nikdynoci jsem už mnoho neočekávala. A i když mě ani první díl moc nenadchl, přece jen krapet zvědavosti ve mně zůstal a tak jsem chtěla zjistit, co bude dál. Nebudu se nějak vyjadřovat k dění a k tomu, jak se to zamotalo. To je jedna věc a pravděpodobně to bude mít i svůj důvod, ale to se teprve dozvíme. Vadil mi spíš jiný fakt a to, že kniha mi přišla vcelku nedůležitá. Sice se tam děje spousta věcí a spousta akce, odhalují se nějaká tajemství a jedno hodně zásadní, ale kromě tohoto faktu mi to přišlo jako protahování série.

Poutník, čarodějnice a červ
Toto je kapitola sama o sobě. Po tolika letech čekání, kdy jsem neustále vyhlížela, kdy autor konečně zase něco napíše o Eragonovi, přišlo tohle. Když jsem před lety četla Odkaz dračích jezdců, nemohla jsem uvěřit, jak to skončilo. Strašně mě mrzelo, že nevím víc o osudu Eragona po událostech, které proběhly. A navíc, že to byl i nebyl happy end. Tolik neuzavřených věcí. A tak když přišla hláška, že bude povídková kniha, čekala jsem něco naprosto jiného. Eragon tu hraje jen druhé housle jako postava, která si vyslechne či přečte tři nějaké příběhy. A ani ty příběhy mě vůbec nebavily. Povídky obvykle mám ráda a čtu je, protože doplňují dané série. Ale tady tohle nedoplnilo vlastně nic.

Holka mimo rytmus
Po Simonovi jsem si řekla, že zkusím i pokračování této série. Simon mě totiž hodně bavil, i když šlo o úplně obyčejné téma a ničím úžasné, autorka to v jeho podání dokázala výborně sepsat. Udržela zájem čtenáře od počáteční stránky do té poslední. Ale největším lákadlem bylo asi hádání jedné postavy, která byla tak říkajíc inkognito. Jenže v pokračování už předem víme, o co jde. A to, že se to nakonec všechno tak strašně zamotalo, také vůbec ničemu nepomohlo. Nevznikla žádná překvapení a už to nebylo ani tak humorné. Nehledě na fakt, že pokud autorka hodlá psát pořád jen o tématu lgbt, tak to asi nikoho tak dlouho bavit nebude, protože už nebude mít čím překvapit.

Dívka v ledu
Další dost probíraná kniha, která oslovila desítky nadšenců. V jednu chvíli se internetem šířila jedna nadšená recenze za druhou a v momentě, kdy mi byla nabídnuta spolupráce a já si řekla, že toho využiji a zkusím to taky, jsem dlouho neváhala. Sice jsem spíše fanoušek fantasy a sci-fi, což jsou žánry, které jsem pro mě prioritní, ale občas pro změnu sáhnu po krimi a thrillerech. A Dívka v ledu slibovala opravdu něco zajímavého. Jenže mám načteny i jiné knihy a tak mě tento kousek moc nezískal. Chyběl mi nějaký wow efekt, překvapení, pořádná detektivní práce a podobně. Pokud bych měla otevřeně říct, tak v tomto žánru mám momentálně dvě oblíbenkyně a to Ursulu Poznanski a Linu Bengtsdotter.

Nyxia
Těžce vychvalovaná kniha, která mě absolutně nepřesvědčila k tomu, abych ji brala jako nějaký hit. Nápad byl relativně dobrý, nicméně přitažený za vlasy. Nepochopila jsem, proč by v soutěži o to, kdo bude dolovat jakousi vzácnou surovinu na jiné planetě, mělo jít o život. V tomto případě si autor trošku překroutil Hunger Games, které mělo alespoň nějaký význam, a stvořil vlastní příběh vložený do vesmíru. Nevím jak u vás (předpokládám, že moc odpůrců tu nenajdu), ale u mě tohle vůbec nefungovalo... Jakmile jsem knihu dočetla, měla jsem pocit, jako bych četla takový mix právě zmíněného Hunger Games s Ready Player One.

Cesty se rozcházejí
Druhý díl dilogie byl pro mě velkým zklamáním. Z prvního dílu jsem si pamatovala jen něco málo, hodlám to napravit re-readingem a budu doufat, že vzniklé mezery nějak doplním. Nicméně pokračování mi přišlo natažené až zbytečně, spousta pasáží byla naprosto nedůležitá a nepodstatná a celé to působilo nevyváženě. Myslím, že kdyby autorka děj této části notně osekala, mohlo se to použít už v úvodním díle a vznikla by sice jedna bichle, ale aspoň by za něco stála. A zrovna od této autorky bych čekala něco víc...

Ready Player One
Od knihy jsem měla hodně vysoká očekávání. Četla jsem ji letos poprvé, protože mě donutil fakt, že vznikl film na motivy této sci-fi. S nápadem jsem byla spokojená, protože příběhy tohoto rázu mám ráda a baví mě, i když zjišťuji, že v této fázi mám asi raději filmy bez předchozí znalosti předlohy. Když pominu, že kniha byla občas až moc popisná a zdlouhavá, vadilo mi, že často působí dost nereálně. Jako člověk, který se napařil něco hodin na hrách na počítači, vím, že to co uváděl hlavní hrdina jako odehrané časy, získané bonusy, to kolikrát zvádl jakou hru zahrát, co všechno se našprtal z nějaké bichle a další věci a ještě ke všemu zvládal školu dost dobře, bylo lehce přehnané. Nepřišlo mi, že by měl dostatek volného času na takové skóre. Nicméně bych mohla řešit i další detaily, které mi tam moc nepasovaly, ale raději už nebudu.


A jaké knihy letos zklamaly vás?