Do Poklidné modři • Veronica Rossi

Zpočátku jsem byla trochu zmatená rozdělením knihy. Nakonec se mi dostalo vysvětlení, proč nejdříve pokračujeme v Cestě věčnou nocí a pak skoro po sto stranách teprve začíná tento díl. Je to trochu zamotané a z mého pohledu to druhé knize docela uškodilo. Kdyby k tomu nedošlo a obě knihy vyšly tak, jak měly, hned bych to hodnotila jinak, protože by mi to přišlo plnější...

 Díky tomu přímo navazujeme na dění. Problémy se stupňují a lidé musí hledat místo, kde by mohli přežít (samotné místo mi přišlo poněkud podivné, že na celé zničené planetě vůbec existuje takový prostor a že dokáže odolávat vnějším vlivům). Takže dochází k neustálým tahanicím a sporům na obou stranách. To přebíhání zajatců sem a tam bylo docela trapné, zdlouhavé a místy předvídatelné. V podstatě jak tahání koťat kočkou. 

 Některé části mohly být trochu jinak, přesto se mi tento díl líbil asi nejvíc. Tentokrát to akcí jen přetékalo. Nejvíc mě zajímal závěr, protože jsem opravdu až do poslední chvíle netušila, jestli kniha skončí dobře nebo ne. To je asi jediná věc, kterou se autorce podařilo přede mnou skrýt. Když si vezmu tu dlouho cestu k němu, tak byl opravdu rychle rozseknutý.

 Jednou z věcí, které mi nejdou do hlavy je, že autorka několikrát zmínila, že došlo ke změně polarity Země, a že byla elektromagneticky ovlivněna celá planeta. Nemluvě o éterových bouřích, které přinášely bůhví co z vesmíru. Jak je tedy možné, že si lidstvo (teda jedna část, Osadníci), dokázali udržet všechnu tu technologii? Díky změnám v magnetismu planety a vlivu bouří, by se přece veškerá elektronika usmažila, ne? Ale možná je lepší nad těmito technickými věcmi příliš nespekulovat.

Po dočtení jsem si pečlivě prohlédla i obálky knih. A musím říct, že přestože se mi hodně líbí, hlavně díky barvám a podobně, tak ty postavy mi tam vůbec nesedí. Jednak mi neladí s mými představami Árie a Perryho a jednak to oblečení, co mají na sobě, asi taky není zrovna to pravé ořechové...

Musím říct, že na celé sérii je velice ostudný překlad. Tedy předpokládám, že všechny ty překlepy, zaměněná znaménka, chybějící nebo přebývající slova a do konce i zaměněná i a y, jsou chybou překladu a následné korektury. Ale něco takového jsem naposledy viděla snad u Temné hrdinky. Měli by se stydět. Kdybych za knihy platila plnou cenu, asi bych se u nakladatele tvrdě bránila. Když si člověk něco platí, mělo by to podle toho taky vypadat.

A na závěr, co se tedy knihy týče. S její četbou jsem byla maximálně spokojená. Pro mě nejlepší díl série. Sice místy trochu protahované a zbytečně zašmodrchané, ale dobře psané, čtivé, plné akce. U této knihy hodně oceňuji, že je tu romantika v rozumné míře, což mi plně vyhovovalo, a zbytečně nezastínila děj a obsah knihy. Tentokrát plný počet a někdy příště znovu :-)

 

Běželi zpátky do vnější chodby, skupina Osadníků za nimi. Z ventilačního potrubí se valil černý dým a červená nouzová světla pomalu blikala.

Informace o knize

Název knihy: Originální název: Série: Pořadí v sérii: Autor: Překlad: Žánr: Rok vydání: Počet stran: Nakladatelství: ISBN:

Do Poklidné modři Into The Still Blue Nebe 3 Veronica Rossi Michaela Škultéty Sci-fi 2013 originál /2014 překlad 416 Knižní klub 978-80-242-4556-0

Anotace Databazeknih.cz:

Árie a Perry jsou rozhodnuti najít Poklidnou modř, bezpečné útočiště před éterovými bouřemi dříve než Sobol a Hess. V jeskyni, kde nalezli provizorní útočiště, se snaží usmířit obě skupiny, Osadníky a Outsidery, které spojuje jen nenávist k jejich zoufalé situaci. Čas běží a je třeba zachránit Uhlíka, kterého kvůli jeho neobyčejným schopnostem unesli Sobol s Hessem.
Pak dorazí žalem zničený, rozzuřený Roar a svou touhou po pomstě všechny uvrhne do nebezpečí.
Perrymu a Árii nezbývá než sestavit zcela nepravděpodobnou družinu a vydat se na beznadějnou záchrannou akci.
Uhlík není jen klíčem, který jim odemkne Poklidnou modř, a jedinou nadějí na přežití – je to i jejich kamarád. V umírajícím světě má smysl jediné – přátelství.

Smyčka Éteru, která se zuřivě svíjela na nebi, když vyráželi ke Komodu, se zvětšila. Trychtýře zjizvily značnou část nebe.

Ukázka z knihy

Informace o autorce

foto: Veronica Rossi

Databazeknih.cz: Veronica Rossi se narodila v Rio de Janeiru, Brazílie. Vyrůstala a žila v různých zemích a městech po celém světě, nakonec se usadila v severní Kalifornii se svým manželem a dvěma syny. Absolvovala bakalářské studium na UCLA a poté pokračovala ve studiu výtvarných umění na vysoké škole v Kalifornii. Když nepíše nebo nemaluje, honí se za svými chlapci, kteří ji umí rozesmát každý den.