Slepí ptáci • Ursula Poznanski

Po delší době jsem se rozhodla pro návrat k této detektivní sérii od mé oblíbené autorky. Už u prvního dílu jsem byla příjemně překvapená plynulostí děje a výborným vypravováním. A ani tady tomu nebylo jinak.

Sice se vracíme ke stejným hlavním hrdinům a sem tam padne narážka na první díl, nicméně kniha jako taková funguje i samostatně, takže jde o styl série, kdy nepotřebujete mít každý díl. Hlavní detektivní duo má opět práce nad hlavu. Zase sledujeme piplavou práci, krůček po krůčku, kdy se odhalují různé detaily a postupně se skládá ucelený obrázek. Sledovat tuto nimravou práci člověka přivádí k myšlence, jak to ti lidé mohou dělat ve skutečnosti. Já bych se asi cítila dost bezradně a beznadějně. Navíc do příběhu vstupují i momenty z osobních životů, které ukazují, jak tyto postavy mají náročný život. V jejich případě skloubit soukromí a práci není vůbec jednoduché.

Jak už jsem říkala, jde o detektivku, kdy postupně odhalujeme nejrůznější fakta. Je to opravdu pomalý postup, protože se musíme chytat každé maličkosti (tak jak by to bylo ve skutečnosti). Nikomu nespadnou informace do klína. Navíc oceňuji, že nejde o knihu, která by byla nervy drásající, drastická, zaměřená příliš na temnou atmosféru. Ano, sice jde o zločiny, ale já to spíše vnímám z pohledu Beatrice a Florina. Z pohledu pátrání a postupného pídění po pravdě. A tu temnou stránku pachatele, který mimochodem má míň prostoru, až tak nevnímám... Thrillery mám ráda, ale ne vždycky musí být nějak krvavé a nechutné (už jsem na pár takových narazila).

Pro mě je to už čtvrtá přečtená kniha od Ursuly Poznanski. A opět jsem spokojená. Někdo by mohl tvrdit, že je kniha nudná a vleče se, ale mě se právě její styl psaní líbí. Až téměř do konce jsem netušila, kdo je padouch. Nějaké podezření bylo, ale vždycky mě tak dokonale zmátla, že jsem ze svého názoru ustoupila. Takže konec byl překvapením tak napůl.

Trošku mi vadilo zaměření na básně, protože těm já příliš neholduji, už od školy. Když ty řádky čtu, v podstatě ani nevím co čtu. Takže mi pravděpodobně unikaly nějaké významy, ať už důležité nebo ne. To je asi jediná věc, co mě tak trochu překážela.

Jinak jsem opravdu spokojená. Slepí ptáci se mi četli velmi dobře, lehce a beru to jako oddechovou detektivku. Jsem ráda za tu piplavou práci s podrobnostmi a celkový postup příběhu, za milé postavy i za osobní stránku, kterou tam autorka opatrně a po troškách vkládá. Kdybych neměla další povinnosti, asi bych si hned vzala další díl, který na mě čeká. Za mě prostě spokojenost...
 

Nic z toho, co se vznášelo na dosah v prostoru, nemohla Beatrice vyslovit. Děsivá noc, v níž vyřešili poslední případ, byla náhle znovu přítomná, až Beatrice skoro pocítila chlad.

Informace o knize

Název knihy: Originální název: Série: Pořadí v sérii: Autor: Překlad: Žánr: Rok vydání: Počet stran: Nakladatelství: ISBN:

Slepí ptáci Blinde Vögel Beatrice Kaspary 2 Ursula Poznanski Blanka Pscheidtová Detektivní 2013 originál / 2016 překlad 360 Knižní klub 978-80-242-5406-7

Anotace Databazeknih.cz:

Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin zhrzeného milence?
Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem mylný?
Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic poezie…

Beatrice na chvíli pocítila skoro závist. Mít v krizových situacích po boku někoho, jako je Peter Crontaler, muselo být příjemné. Pokud byla jeho starost opravdová, a ne vypočítaná na vnější efekt.

Ukázka z knihy

Informace o autorce

foto: Bestseller Books Online

Databazeknih.cz:  Ursula Poznanski - Po střední škole vystudovala japanistiku, žurnalistiku, právo a divadelní vědu. V roce 2 000 vyhlásila Rakouská televize ORF soutěž pro scénaristy do které se zapojila. Soutěž sice nevyhrála, ale svůj rukopis poslala několika nakladatelům. Za dva roky jí vyšla první kniha a tak od roku 2003 vydává knihy a sama na otázku odkdy píše odpovídá „Odjakživa. Sice to není tak docela pravda, ale prostě to zní správně. Popravdě bych řekla, že psát jsem opravdu chtěla vždy, jen jsem neměla chuť vzít do ruky papír."