Díky jeho minulosti žije v utajení, protože kdyby ostatní znali jeho původ, tak by mu šli po krku. Alespoň si to myslí, já o tom tak moc přesvědčená nejsem, přece je jen malou rybkou, která by sice mohla vodu rozvlnit...
Každopádně se dostane na akademii, což má svůj důvod a pak už se děje opravdu jedna akce za druhou. Z počátku jsem měla obavu, aby nešlo o typické pojetí, jaké se v knihách neustále objevuje a tedy pořád ty stejné popisy učení, boje, studenských intrik a podobně, protože to mě opravdu nebaví. Číst stránku za stránkou, jak se někdo zlepšuje díky drilu, to mě vážně nezajímá. Naštěstí se tu mihne pár zmínek, protože přece jen jde o prostředí školy, nicméně hlavní slovo má Visův úkol.
Občas jsem měla pocit, že ty jeho manipulace a intriky se mu daří docela lehce sfouknout, ale vzhledem k tomu, jak se to začalo nabalovat a kam to celé vedlo, jsem mu to přála. Cesta to byla trnitá a podle úplného konce ho ještě spousta dřiny čeká. A já se na to moc těším. Poslední kapitoly jsem totiž už hltala rychlostí blesku, spoustu věcí bijících přímo do očí jsem si odvodila cestou, ale ten konec! Vyrazil mi dech. A já okamžitě potřebuji pokračování.
Bylo to skvělé. Až na nějaké nedokonalosti, malé mezery, chatrné pochopení Vůle a jejího fungování (protože vážně nevím jak a na co ji všichni můžou používat, jaké jsou hranice - je to způsob platidla, ale příliš podstaty jsem nepochytila) a občasné příliš jednoduché postupy, jsem si to nesmírně užila. Čtivý příběh, který polapí od první chvíle a neustále graduje. Spousta napětí a otázek, co bude dál (a co bylo, protože je to zároveň takové postapo). Pořád mě něco udržovalo ve střehu a to mám skutečně ráda. Mnoho akce a méně kecání. Parádní jízda stejně jako Licanius.
Říkám jim, že se jmenuji Vis Telimus. Říkám jim, že jsem před třemi lety osiřel po tragické nehodě a že jsem se na jejich nejprestižnější školu dostal čirou šťastnou náhodou. Říkám jim, že po promoci se s radostí připojím ke zbytku civilizované společnosti a umožním, aby mi odebírala sílu, energii a cílevědomost – jež nazývají Vůlí – a přispívala jimi těm u moci, jako to dělají miliony dalších. Jako to nakonec musí udělat každý.
Říkám jim, že mezi ně patřím. Věří mi.
Ale ve skutečnosti jsem byl na akademii poslán proto, abych našel vysvětlení. Vyřešil vraždu. Objevil dávnou zbraň. Odhalil tajemství, jež mohou republiku rozcupovat na kusy.
A za žádnou cenu nebudu nikdy odevzdávat svou Vůli říši, která popravila mou rodinu.
Nicméně abych přežil, musím se nejprve vyšplhat po akademickém žebříčku, usmívat se, přátelit se a předstírat, že jsem jedním z nich. Vyhrát. Protože jestli to nedokážu, ti, kdo se mě pokoušejí ovládat a znají mé skutečné jméno, už pro mě nebudou mít využití.
A jestli Hierarchie zjistí, kdo doopravdy jsem, přijdu o život.
0 Komentáře
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)