Už od prvních stránek jsem trošku bojovala se stylem napsaného textu. Bylo to, jako dostat energetický šok, kdy mozek autorky jede na plné otáčky a zběsilým tempem se sypou informace. A tak při čtení máte pocit neskutečné rychlosti přeskakování z jedné myšlenky do druhé a jedné narážky k jiné. V podstatě to byl jeden obrovský monolog bez nadechnutí, který bylo někdy těžké stíhat sledovat.
V knize je spousta zmínek různých jmen, mezi nimi i spisovatelů, jelikož hlavní postava Rachel pracuje v knihkupectví, ráda čte a později získá práci jako novinářka. Bohužel většina z nich pro mě byla veliká neznámá, takže mnoho narážek jsem prostě díky tomu nechápala. Stejně jako to, že jde především o irské prostředí v době finanční krize a některé věci té doby a toho místa mi nešly tak úplně do hlavy.
Celé je to pojmuto jako vyprávění hlavní hrdinky o její minulosti, jejím mládí. Začalo to na vysoké škole, mluvila o svém gay nejlepším příteli, o svých milencích, profesorovi ze školy a dalších lidech. Popisovala svůj divoký život, mladické názory, prostě všechno. Prokousávala se svými zběsilými myšlenkami a vzpomínkami až do současnosti. Občas to byla šílená jízda, kdy do tohoto vzpomínkového maratonu míchala přítomnost. Takže vznikal frmol informací.
Bohužel v tomhle ohledu se mi tato osoba moc nelíbila. Její způsob bytí je mi naprosto cizí, byla příliš divoká. Samé opíjení, sem tam drogy, flákání školy, nezodpovědnost, odmítání být více dospělá, některé její názory a celkový způsob života. Byla mi absolutně nesympatická. A její spolubydlící nebyl o nic lepší. James zase pro změnu sice jako postava byl povahově asi příjemnější, ale jeho přelétání mezi jeho jednorázovkami tuhle image trochu kazilo. Což se dá říct i o ní, ale nebudu zabíhat do detailů.
Kniha je hodně zvláštní, netypická, hodně výřečná. Zabývá se tématy, které v celkovém pohledu na mě působily tak trošku depresivně. Popravdě nevím, co si přesně myslet, ale kdyby mi byly postavy sympatičtější, asi bych byla více nadšená.
#spoluprace #recenze @nakladatelstvimetafora
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)