Knihkupectví v Dublinu je krásné vyprávění o knihách a příbězích. Zabývá se knihami skrz století, jejich autory, skutečnými díly (líbily se mi zmínky konkrétních děl a ještě víc těch, které znám či jsem četla), ale i nikdy neobjevenými rukopisy. Takový ráj pro každého knihomola.
Ale mimo jiné je to i příběh o osudu Opaline začínající před druhou světovou válkou. Žena, která se postavila svému osudu a bojovala za svou svobodu, a která za to i draze zaplatila. Tahle část byla dost dramatická a hodně mi připomínala temnotu Tmavých stěn Willardu. Stejná atmosféra a sklíčenost. Tento pohled jsem četla jedním dechem.
Druhým pohledem je Martha a Henry v současnosti, které spojí v podstatě Opalinina minulost. Tato část byla dost předvídatelná a nijak překvapivá. Postupným čtením čtenáři spousta věcí dojde ještě předtím, než je prozradí sama autorka. Takže žádného napínání a překvapení se nedočká. Navíc to bylo tak trochu romanticky klišoidní a na můj vkus až zbytečně dramatizované. Mohlo se to méně zabývat komplikacemi vznikajícího přátelství/vztahu mezi nimi a více zapojit pátrání v minulosti.
Nicméně kniha byla moc hezky napsaná, hodně čtivá, zaměřená na emoce, lidská dramata a myšlenku, že všechno se dá překonat a najít štěstí do budoucna. Popravdě jsem ale podle anotace čekala něco trochu jiného. Opalinin pohled se mi líbil, tam jsem dostala ty správné emoce, co jsem čekala, ale u Marthy s Henrym to fungovalo už o něco méně. A největším oříškem se nakonec stalo to nadpřirozeno, které jsem vůbec neočekávala a tak nějak se mi k příběhu nehodilo. Působilo to díky tomu trošku neskutečně a pohádkově.
#spoluprace #recenze @nakladatelstvimetafora
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)