Bezvětrné město I. • Eléonore Devillepoix

Nový fantasy příběh, který se odehrává ve městě vystavěném v několika úrovních. Od těch nejchudších až po nejbohatší, nejvyšší úrovni kouzelníků. Toto město je jimi chráněné. Ale jako v každé společnosti i zde žijí lidé bažící po moci a bohatství. A pokud čekáte, že kouzelníci díky své moci budou společenství prospěšní a bude se všem díky nim dobře žít, jste na omylu. Život na spodních liniích je zrovna moc netrápí.

Postavy odpovídají svému věku. Tudíž mladí se chovají jako puberťáci. Studují, přátelí se či naopak šikanují ostatní. Jsou impulzivní a pořád se nějak předvádí. O to víc je pak úsměvné, když jim někdo srazí hřebínek. Arka má třináct, něco už zažila, umí se o sebe postarat, ale na druhou stranu je lehce negramotná a trošku línější na učení. Jak se říká, má spíš školu života. Lastyanax má devatenáct. V den ukončení studia zemře jeho mistr. Tudíž se stává mistrem on a navíc musí zastoupit i jeho křeslo v radě kouzelníků. Je příliš mladý na tolik povinností, ale má v hlavě. Jenže politika a intriky nejsou jeho silná stránka. A je tu samozřejmě spousta dalších zajímavých lidí. Nicméně žádní hrdinové, nepřemožitelní, zachránci světa. Prostě jen obyčejní smrtelníci.

Fantasy tu připomíná víceméně jen používaná magie (a to ještě minimálně). Po celou dobu neopustíme město. Hlavní slovo má politika, intriky, boje o moc a občasné zmínky o dění za hranicemi města a v nějakých koloniích. Díky tomu si nikdo ani nemůže pořádně udělat představu o tomto světě. Někde daleko probíhají boje a válečné manévry. Občas autorka zmíní Amazonky, Themiscyru a další místa, ale to je tak všechno. Jako dopravní prostředky tady používají želvy, což mi přišlo trochu uhozený. Objeví se třeba i gryf a další neznámé potvory. Do světa magie trochu zasahuje i technologie a vynálezy. Takže to celé působí tak trochu jako mišmaš. Postavy jako takové jsou dost neosobní a ploché, jako čtenáři nemáte pocit sounáležitosti, pochopení, tudíž si nemůžete ani nějakou více oblíbit.

Kniha mi přišla taková slabší. Plula hodně po povrchu a působila jako děravý ementál, kterému chybí spousta informací. V mnohém se nešlo do hloubky a občas jsem postrádala i nějakou logiku. První polovina textu dost nudná. Druhá lehce živější. Rozhodně neurazí, ale ani nadmíru nenadchne. Prostě taková obyčejná fantasy. A musím říct, že tentokrát mě zklamalo i množství chyb v textu.

#spoluprace #recenze @hostbrno