I tentokrát jsem zvolila román. Melanie je kvůli životu své matky dost uzavřená a antisociální, dalo by se říct. Žije jen pro práci, nemá přátele a dokud nepřijde bomba v podobě nežádoucího dědictví, má dojem, že jí nic nechybí.
Po smrti její pratety má zdědit její dům a obchod. Musí proto zajet do jednoho malého městečka, spíše vesnice, ve které kdysi strávila dvě léta. Nejenže musí zjistit, jak naložit s dědictvím a se svým životem, navíc znovu potkává lidi ze svého dětství, což ji dost ovlivňuje.
Zjišťuje, co všechno jí v životě chybí a tak má pár týdnů na rozhodnutí o své budoucnosti. Oproti předchozí knize, kterou jsem nedávno četla, jsou tu krásně vykresleny rozdílné charaktery postav, i když ty přátelské duše jsou tu samozřejmě opět přemnoženy. Jakoby v dnešní době stále znamenalo maloměsto jednu velkou rodinu. Nicméně jsem se dočkala i toho, že Melanie je dost komplikovaná osoba a nenechá se jen tak ovlivnit a změnit. V podstatě jsem do poslední stránky netušila, jak se nakonec rozhodne ohledně své práce a místě bydliště. Misky vah byly dost vyrovnané po celou dobu.
Líbilo se mi, jak drobné změny v jejím chování a názorech přicházely velmi postupně, takže to budovalo i trochu napětí. K tomu krásné maloměsto, idylka, čtyřnohý psí parťák s občasnými vlastními průpovídkami, vývoj vztahu Alexe a Melanie (samozřejmě seznámení jasné od začátku) atd. Bavilo mě to, bylo to čtivé, nebylo to tak naivní, ale hvězdičky strhávám za ten epilog po třech měsících. To mi přišlo příliš rychlé. I když chtěla Melanie změnit sama sebe a svoje rozhodovací procesy, tohle bylo až moc.
#spoluprace #recenze @cosmopolis_cz
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)