Dítě proroctví • Lynn Flewelling

Dlouho jsem si nechávala tuto trilogii odloženou, protože Noční běžci pro mě byli suproví a já je jednak potřebovala rozdýchat, ale za druhé i dostat z hlavy. A proto jsem si dávala načas, než se do tohoto světa vrátím.

 

No, návrat to rozhodně není takový, jak jsem čekala. Přestože je tato trilogie psaná až po prvních třech knihách běžců, měla jsem pocit, jakoby šlo o prvotinu. Podivně psané trhané odstavce, neustálé skoky sem a tam. Navíc celý děj působí jako jeden dlouhý nekonečný úvod do celého příběhu. Zatraceně dlouhý úvod. Bylo to nudné, často otravné, občas nepříjemné. Jako nějaká nepovedená duchařina s děckem v hlavní roli. 

 

Díky mému vysokému očekávání v tom vidím spíš zklamání. Vůbec mě to nebavilo a do čtení jsem se vyloženě nutila, především proto, že mě zajímá ten vývoj, který se konečně rozběhl v posledních asi dvou kapitolách. Navíc očekávám, že autorka dokáže dohnat to, co tady dost zazdila a co předvedla dříve. Alespoň tomu budu věřit. A přestože nadšením nehýřím, budu pokračovat, vytrvám a snad i budu odměněna... 

 

A toho špatně napsaného autorčina jména si nevšímejte. Sice mi to trhá oči, ale co už... 🙈 

 

❓Četli jste? Váš názor?

 

 

Odkaz na instagramový příspěvek a komentáře

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Luciina zašívárna 🇨🇿 (@lucylillianne)