A jsme na konci. Od prvního dílu uběhlo pár let, takže jsem měla dost problém se do toho dostat, cokoli většího si pamatovat. Ani s druhou knihou to nebylo lepší. Útěchou mi je, že si to časem přečtu znovu, ale tentokrát hezky za sebou, abych to v hlavě lépe uspořádala.
I tentokrát se to četlo téměř samo. Řekla bych, že nyní to bylo mírnější, přestože stále jde asi o nejvíc drsnou a sprostou fantasy, co jsem měla možnost číst. Ale bitvy, bitky ani kterékoli potyčky, mi už nepřišly tak brutální jako dřív. Nepamatuji si, jaký čas od prvního příběhu měl uplynout, ale po celou dobu to na mě působilo tak nějak nostalgicky, vzpomínkově. Jakoby autor zamýšlel čtenáře upozornit na to, že postavy toho už zažily opravdu hodně a taky dost zestárly...
Bylo pro mě dost těžké se do knihy ponořit, protože jsem nedokázala zpracovat všechny ty názvy zemí a jména postav, které byly zmíněny. Bylo jich tolik, že jsem se ztrácela. Nejvíc ale v těch národech. Nejednou jsem litovala, že kniha postrádá mapu, která by mi neskutečně pomohla. Ale dokázala jsem se tím nějak prokousat a pochytit to nejdůležitější, co se týkalo hlavních hrdinů. A to se počítá.
Ke konci jsem čekala něco epického, co by po tolika stránkách celé trilogie vyrazilo všem dech. Ale autorův závěr mě hodně překvapil. Jednak vzniklé jednání, které mělo za úkol zmást, vůbec mi tam nesedělo, dokud jsem nepochopila záměr. A že jsem se u toho usmívala jako šílená. Fakt mě to načapalo. A ten úplný konec v posledních stránkách? Tak, ten jsem nevyhlížela vůbec. Díky nátuře poloorků by člověk čekal bitvu až do posledního.
Došlo na bitvy, došlo na humor, obhroublý slovník, na ztráty přátel, na politiku, emoce a city. Už to nepůsobilo tak energicky jako dříve, což byl nejspíš úmysl, protože celá ta atmosféra byla vybudována kvůli konci. A ten nebyl zrovna to, co by člověk čekal. Existuje mnoho podob vítězství a mnoho cest k němu. A záleží na každém čtenáři, jestli tenhle autorův závěr přijme nebo ne... Pro mě to bylo podivné překvapení, ale kruci proč ne. Tenhle svět mi bude chybět...
Četli jste knihu? Jak se vám líbila?
Za recenzní knihu děkuji nakladatelství Host.
Pokud vás článek zaujal, můžete sdílet
Lucy Lillianne
V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě...
Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)
To nejdůležitější,
co o mě musíte vědět je, že je mi přes třicet, mám ráda knihy, filmy, nekonečné lenošení a čokoládu. Blogování mě strašně baví
a věčně jsem nespokojená s designem, pořád do něj vrtám :-) A ze všeho nejraději spím :-P. 
Ahoj, tuhle sérii neznám, ale z tvého popisu zní zajímavě.
OdpovědětVymazat