Po dlouhých osmi letech od třetí knihy vyšel Návrat stínu. Časová propast není na ději poznat tolik, jako na autorčině stylu. Kniha je neskutečně pomalá, po celou dobu se věnuje otroctví a alchymii, spousta pasáží byla fakt úlet. A největší napětí přišlo v posledních pár kapitolách.
Netvrdím, že tam není vyšší význam či budoucí záměr s rhekarem, což naznačuje konec konců i epilog. Ale jeho vznik a dlouhé věznění bylo úmorné. Tak nějak mi nesedl ani Khenir. Nemůžu si pomoct, ale autorka se rozhodla vrátit k danému světu, jen si nevybrala úplně nejlépe.
Je to takové první zklamání, ale stejně jsem vždycky zvědavá, co zase Alek a Seregil, zažijí, že jsem nucena číst dál...
0 Komentáře
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)