Vrátila jsem se ke své letní výzvě a přečetla další příběh s Sherlockem. Tentokrát šlo o hubený kousek, ale v celkovém ohlédnutí si myslím, že délka byla tak akorát.
Příběh je tvořen ze dvou případů. U prvního jsem padoucha nenašla, protože autor to vždy zaonačil tak, že vina v každý moment ukazovala na někoho jiného. Takže mě to dokonale mátlo. Navíc Sherlockovo mlžení situaci s odhalením ještě víc komplikovalo. Druhý případ byl spíš pro pobavení, i když jsem ráda, že se vyřešil zrovna tímto způsobem. Kdyby totiž závěr působil nereálně, tak bych knihu neohodnotila vůbec dobře.
Samozřejmě konečný výsledek, když už ho znáte, působí dost jednoduše a postup k vyřešení do očí bijící. Ale během čtení to tak člověku nikdy nepřipadne. Holt, hlavní zásluhy musí vždycky získat Sherlock Holmes... :-D Kniha se nese v klasickém duchu a působí jako něco, co zachovává klasickou šablonu. Postavy působí věrohodně, drží se svých pozic, i když číst o Sherlockovi, jak zaklání hlavu a hlasitě se směje, trošku vybočuje. Přesto jsem si to užila a rozhodně mě to bavilo více než třeba takový Boží dech, který zklamal na plné čáře...
Četli jste knihu? Jak se vám líbila?
0 Komentáře
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)