Start roku byl dost mizerný. Po marodění v prosinci jsem se v práci moc neohřála a skončila v karanténě hned v půlce ledna kvůli kolegyni, která dotáhla covid. Takže jsem byla doma sama zavřená v izolaci. Po propuštění z vězení jsem se těšila zase mezi lidi... Nevyhnuli se tomu ani u mamky doma, takže jsem byla odtržená i od nich, protože marodili pár dní po mě. Leden byl pro mě hodně smutný. Přišla jsem díky tomu o rehabky se zádama, o narozeniny, musela jsem si posouvat různé doktory, což znamenalo čekačku další měsíce. Všude najednou bylo málo termínů na vyšetření, protože omezovali množství přijatých pacientů...
Oslavy narozenin jsem se nakonec dočkala až koncem února. Místo dortu jsem si přála zákusky, aby byla změna. Mamka pořídila takové jednohubkové mini dezertíky. K tomu nějaké slané pochutiny a samozřejmě gyros. Když už jsem jediná narozená v zimě a nemůžeme grilovat venku, tak je mým velkým přáním každý rok dělat doma gyros. To přímo miluju :-P. K narozeninám jsem dostala nějaké věci do kuchyně a samozřejmě i do knižního světa. A já sama sobě nadělila kuchyňského robota. Od konce roku jsem sledovala eshopy, ale všude bylo těžce vyprodáno, tak jsem musela čekat pár měsíců, než se zaplnily sklady. Z počátku jsem byla hodně nadšená, ale nakonec se ukázalo, že to až taková výhra není, protože první reklamace přišla snad měsíc či dva od koupení.
Ani březen nebyl moc pozitivní měsíc. Jednak byla spousta zákazů skrz covid, zákazy návštěv příbuzných a cest mimo okres. Do toho Maggie podstoupila čištění zubů, což byl fakt hnusný zážitek a už nikdy. Bylo to hrozný, dva dny byla mimo ze sedativ a do toho ta její krvavá huba. To bylo na mě silné kafe a nerada bych to opakovala. Čím jsem starší, a taky díky všemu, co jsem protrpěla s předchozím psem, dost těžce nesu, když není Maggie ve své kůži. Což mi taky moc nesvědčí, takový stres. A není vůbec lehké vidět tu malou duši v takovém stavu... :-( A to ještě ke všemu za celý rok nebyl jediný zdravotní problém. Měli jsme asi ještě dva větší problémy a lítání po veterině. Což mě vždycky víc a víc utvrzuje v tom, že je to můj poslední pes v životě. Těším se, až mi tyhle povinnosti a strasti odpadnou. Očividně na to nejsem prostě stavěná. Navíc jsme nikdy neměli takhle starého psa. Prvního psa mamka s chlapem dali pryč, protože na něj nebyl čas a lovecký pes potřebuje prostor, výcvik a péči. To jsem byla ještě malá, ale i tak si na něj pamatuji... Dostal se k nějakému myslivci na domeček se zahradou, tam mu určitě bylo lépe. Druhým psem pro mě byl jezevčík Eddy, toho jsem měla, když mi bylo asi jedenáct. To byl můj miláček, ale po celý život měl zdravotní problémy, už od malička (což ze mě asi udělalo takovou psychózu u Maggie) a uspat jsme ho nechali v devíti letech. Minulé vánoce odešel Čenda, který měl jen osm let. No a Maggie je náš přežitek, už jí táhne na dvanáct a tak si nedovedu představit, co nás ještě čeká. Ale s její vitalitou to ještě určitě potrvá, ťuk ťuk ťuk...
Od začátku roku jsem bojovala s přesunem na jiné oddělení, protože moje psychika už to začala vzdávat. Jenže stále se nic nedělo. Pořád jen samé sliby a podobně. A tak jsem začala hledat jinde. Všude tvrdí kolik je pracovních míst, ale mě to tak moc nepřipadá. Každopádně jsem byla na pár místech se optat. Už jsem téměř měla nakročeno k útěku, kde by se mi určitě líbilo i za větší peníz. Ale člověk by nevěřil, jak takový čtyřnohý mazlíček dokáže překazit plány. A jelikož se na ni musím ohlížet a nemůžu dělat příliš dlouhé směny, jsem o místo přišla. Nicméně jsem se u nás, téměř o sedm měsíců později od toho co jsem poprosila vedení, konečně dočkala. Dostala jsem se z kuchyňky do hraček. Tam to sice taky není úplně nejklidnější místo, ale je to obrovský rozdíl a já jsem mnohem klidnější a spokojenější... Tak uvidíme, co přinese budoucnost.
Po těžkém prvním půlroce jsem potřebovala zlepšit náladu. Abych si udělala radost, kromě občasných nákupů knih, jsem si koupila nový model Mustangu a hned ho složila. Pro mě je to vždycky relax a koníček, co mě baví. Ke konci roku jsem si pro jistotu dokoupila hned další tři (poslední do sbírky, než tedy vymyslí další), abych měla sbírku komplet a taky abych se vyhnula velkému zdražování, protože pak bych si to už nemohla dovolit pořídit vůbec. Ceny jdou každým měsícem stále výš a výš a docela se děsím, co za chvíli budou stát i knihy a další věci.
Došlo i na změny v blogování. Dost jsem to omezila, už nepostuji každý den, na blogu je méně článků a recenze píšu jen na to, co opravdu chci, ne z donucení na každou knihu. Názory v krátké formě jsou na knižních databázích a na instagramu, kde se mi to automaticky zveřejňuje i na facebook. Díky tomu jsem objevila novou radost ze čtení, blogování a existence na sociálních sítích. Už jsem prostě nechtěla aktivitu vytvářet a vynucovat jen kvůli tomu, aby mi chodilo hodně lidí. Takhle by to prostě fungovat nemělo. Jo a velkou změnou prošel i instagram, druhý účet jsem ukončila a všechno je jen na jednom místě, včetně osobního života. Tak jak to bylo původně. Přece jen, tohle všechno provozuji pro sebe, pro vás a pro zábavu. Ne proto, abych se honila za čísly. A tím, že jsem se tak nějak uvolnila z 'povinného čtení', jsem najednou měla pocit, že i ten instagram by měl být takový nahodilý, ze života, přirozený a nenucený...
Rok to byl jako na houpačce. Zvedl si mi nájem v bytě, naštěstí jsem dostala i něco málo v práci k platu, ale to zvýšení nebylo až tak extra. Každopádně každá koruna dobrá. Auto bylo pomalu na odpis. A po dvou autech, co jsem si koupila předtím, jsem řekla, že další už nechci, že mě ty výdaje vážně nebaví. Ale nebylo mi dovoleno být nemobilní, takže jsem dostala auto od mamky a jejího přítele. Takže se ze mě stal velký dlužník. Pořád se něco dělo, spousta špatných věcí, občas i nějaké ty pozitivní a zlepšující náladu. Možná je lepší, že si spoustu z toho už nepamatuji. Jen se modlím, aby konečně přišly lepší časy. Potřebujeme to všichni.
Přes léto jsme se s mamkou zase vyhecovaly. Ona přišla s pečením baget, takže jsme si hned koupily silikonové formy na kynutí a pečení baget. Já zase chytla mánii s poháry, protože bylo snazší udělat dezert do skla než se s tím piplat na plechu či v nějaké formě. Bylo to rychlé a na pohled hezké, tak proč ne :-). Navíc jsem se chystala na vytváření narozeninového dortu pro mamku, takže jsem si koupila vychytávku a udělala šachovnicový korpus. Díky této pomůcce můžu vytvořit i duhový piškot na dort, ale zatím nebyla příležitost ke zkoušce. Každopádně s mamkou vždycky něčemu propadneme a navzájem se do toho pustíme. Já se po letech třeba znovu dala do gelových nehtů. Když s tím začala mamka, chvíli jsem se přidala, ale pak to vzdala. Po letech jsem objevila ve vánoční akci obrovskou slevu na startovací set, tak jsem toho hned využila. A to, co nemám, si půjčím od mamky :-). Určitým způsobem tak budu vyvíjet kreativitu, což mě baví. Jenže místo na modely mustangů dochází, kovové záložky už taky není pomalu kam dávat a všechno, co mě baví, se časem na něčem zastaví. Takhle si ale můžu hrát dlouho, protože to vždycky sundám a vyrobím znovu :-D.
Největší událostí roku se rozhodoně stal nový přírůstek do rodiny. Stala jsem se tetou a mamka konečně babkou, jak už si dlouho přála. Bráchovi se narodil prcek, jmenuje se Matyáš. Na roli tety se teprve učím, protože nejsem zrovna mateřský typ ani milovník dětí. Ale snad to zvládnu překonat :-D...
Letos jsem se dokopala k nějakým změnám a přemalovala barevné zdi v bytě, protože ty obarvené nebyly zrovna ideální. Už poprvé se nepovedly podle mých představ a navíc to bralo dost světla. Není prostě nad klasickou bílou, kterou člověk opraví kdykoli a nemusí řešit, že se někde odloupla barva a už to nemá čím zamaskovat. Při té příležitosti jsem i hýbala s knihovnou. Což byla teda šílená práce, vůbec nechápu, jak se mi povedlo ji takhle sešroubovat dohromady a pak přimáčknout ke zdi. Tentokrát jsem s tím měla extra problém. Ale zadařilo se, po pár nadávkách jsem to rozdělala na díly a konečně přidala záda, aby se na knihy tolik neprášilo. Dostat to zpátky byla stezka odvahy a navíc druhý den se mi to lehce pohnulo, takže jsem musela znovu část knih vytahat a vyrovnat to. Ale přes tu dřinu, konečně to vypadá jako knihovna. Jsem moc spokojená a už to opravdu beru jako dokončený projekt. Samozřejmě, že celý rok jsem to ještě párkrát přeskládala, protože v tomto ohledu asi nikdy nenajdu ideální řešení :-P.
Konec roku už se samozřejmě nesl na vlně vánoční. Pustila jsem se do pečení cukroví. Po domluvě s mamkou jsem dělala všechno ve zmenšených dávkách, jen tak na zobnutí pro mě, mamku s chlapem a pro taťku, ale pak se ozval brácha a somroval, že chce aspoň ochutnávku, že mu stačí od každého jeden kousek. Tak to jsem se rozesmála, že by mu to mohlo stačit, a nakonec jsem založila i pro něj mini krabičku. Nějak jsem to začala dělit a myslím, že pro každého vyšlo tak akorát, i když toho bylo méně než předchozí roky. Nejlepším vynálezem předloňských vánoc bylo udělání těst v jeden den a strčení do mrazáku, což jsem praktikovala i teď. Pak se to opravdu dělá lépe a hlavně rychleji. A zbytek cukroví jsem vždycky po práci po troškách přidávala. Dárky jsem měla vyřešené snad už začátkem listopadu a dokonce i zabalené. Řeknu vám, že to je pak lepší pohodička a člověk si to víc užije, tu atmosféru, když nikam nespěchá a má klid na ten zbytek.
Těsně před vánoci jsme ještě udili maso a sýry. Opět jsme každý udělali svoje naložení, protože používáme odlišné postupy, takže je fajn, že máme po dokončení co vyměnit. Ochutnáme tak více druhů masa, v různém koření, ale i sýry obyčejné, kořeněné, s masem... A nebylo by to ono, kdyby neprobíhala postupná ochutnávka, než se stihlo všechno dokončit. Velkou část hotového nákladu jsem si pak doma dala do mrazáku na vaření, na zapečené těstoviny či brambory, do uzené polévky a tak podobně. Něco málo jsem si nechala v lednici na zobání. A i tak ještě teď dojídám poslední kousky...
Štědrý den probíhal v obvyklém duchu. K mamce jsem jela hned z rána. Původně jsem měla chystat stolování a tak, ale ona měla už hotovo. Takže jsme akorát čekali na bráchu s rodinou, kteří měli přijet na oběd. Hodně jsme kecali a užívali si svátku. Odpoledne pak bráchova rodina odjížděla do svého. Jen já zůstala až do večera. Koukali jsme na pohádky, večer rozbalili dárky a domů jsem jela po sedmé, abych už měla taky svůj klid u pohádek či knížek. Dárky byly suprové. Tentokrát jeden lepší než druhý, až jsem nestíhala koukat, jak hezky se mi to sešlo. Nějaké praktické dárky do kuchyně, dárky jaké jsem si přála, hodně věcí k Harrymu a spoustu dalších. Dokonce mě to tak nahlodalo, že jsem se rozhodla si po svátcích udělat radost a koupit si třetí díl Harryho ve vazbě, na kterou koukám dobré tři roky. Pořád jsem se přesvědčovala, že dvě vydání, co mám doma stačí. Nakonec jsem si řekla, že si tedy pořídím třetí díl, můj nejoblíbenější. Měla jsem z něj velkou radost. Ale jak jsem ho držela v ruce, zachtělo se mi i toho zbytku samozřejmě. Tak jsem v bazaru pořídila ještě první dva díly, které byly pod dvě stovky a ten zbytek prostě až časem... :-)
No a nakonec přišel i ten Silvestr. Na ten jsem se netěšila vůbec. Jednak ho už posledních pár let neřeším, a taky mě dost štvalo, když jsem v práci viděla, kolik se prodává pyrotechniky. Jakoby lidi nedokázali bez toho oslavit nový rok. A pak si můžou stěžovat na finance, když za to dávali stovky až tisíce korun. Takže jako vždy jsem to bojkotovala. Na večer jsem si udělala akorát pár jednohubek k televizi a v deset večer jsem to zabalila a šla spát. Myslím, že jsem stejně o nic nepřišla. Stačilo mi druhý den sledovat v televizi zprávy, když o tom mluvili. Jak se lidi hromadili v tanečních klubech, jak vzniklo přes dvě stovky požárů, desítek nehod a zranění, bylo několik set výjezdů a podobně. A do toho ty záběry lidí na náměstích, co se chovali přímo jak zvěř... Nemám slov, nikdy naši společnost prostě nepochopím...
A tím to asi ukončím. Tak jak přišel konec roku, je tu i konec přehledu. Rok 2021 stál za prd. Myslím, že dobré chvilky tak tak vyvážily ty špatné. Doufám, že nový rok bude lepší, že se dočkám lepších věcí, což koneckonců chceme všichni. Děkuji, pokud jste zvládli přečíst celý tento text, děkuji všem, co sem chodí a udržují mě nad vodou tím, že aspoň někdo bere na vědomí moji existenci a děkuji všem, kteří jsou ochotní mi naslouchat. Máme tu rok 2022, tak hurá do něj...
Co si ještě můžete prohlédnout:
- roční bilancování - statistiky blogu, přečtené knihy a topka, nové knihy atd...
- seznam přečtených knih 2021 - co jsem loni přečetla
- seznam přečtených knih 2022 - nová knižní výzva a navíc jedna osobní výzva
Co vás ještě brzy čeká:
- fotočlánek za celý rok aneb přehled roku v několika fotografiích
- fotočlánek s Maggie, co jsem nafotila za těch 12 měsíců a relativně stojí za to ukázat :-D
Pokud vás článek zaujal, můžete sdílet
V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě...
Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)
To nejdůležitější,
co o mě musíte vědět je, že je mi přes třicet, mám ráda knihy, filmy, nekonečné lenošení a čokoládu. Blogování mě strašně baví
a věčně jsem nespokojená s designem, pořád do něj vrtám :-) A ze všeho nejraději spím :-P. 
Tak to je moc pěkné shrnutí. :) Přeji ti do nového roku jenom to nejlepší. :)
OdpovědětVymazat