Magie vítězí • Ilona Andrews

 

Co mě nenadchlo hned ze začátku, tak dva velké časové skoky. Jako chápu, že šlo o období, kterým to autorka nechtěla zbytečně protahovat, ale zároveň o momenty, na které člověk čekal tolik dílů. Od předposlední knihy se posuneme o více jak dva roky...

U urban fantasy jsem obvykle zvyklá na určitý řád v množství použitých bytostí. Nejčastěji autoři volí kombinaci upíři, vlkodlaci a čarodějky. Občas k tomu něco přidají. Tady byl opravdový přehršel mýtických postav, někdy až zbytečně příliš potvor - ghúlové, bohové, padlí andělé, obři, kožoměnci, upíři, čarodějky, draci, džinové, gigantická monstra a mnoho dalších. Na druhou stranu se mi líbilo využití nejrůznějších panteonů - řecké, severské, indické, arabské...

Uniká mi jedna maličkost. Smysl, ve vztahu Kate a otce a neustálé připomínky budoucí války a bojů, nějak začal mizet. Už mi to přišlo trochu přitažené. Dokud šlo o nekonkrétní hrozbu od neznámé postavy, tak to působilo záhadně a napínavě. Ale po tom, co se poznali, to bylo divné a ne příliš logické. Ta nerozhodnost mezi rodinou a nepřátelstvím.

Na poslední díl mi to přišlo moc zamotané. Neig byl zbytečný, i když kvůli úplnému konci důležitý, ale snad to šlo vyřešit i jinak. Prostě desátý a poslední díl, po tom všem, jsem si představovala nějak epičtější.

 

Četli jste knihu? Jak se vám líbila?