Chytla jsem tedy 'druhé nadšení', vzala druhý díl do ruky a rozhodla se, že dám autorovi ještě šanci. A musela jsem uznat, že u Císařových čepelí očividně platilo pravidlo, že když člověk na nějaký žánr ještě nedospěl, je těžší se mu zalíbit. A proto jsem musela naprosto obrátit a uznat, že tato kniha má potenciál a rozhodně se povedla. Na druhou stranu je tu i jiná překladatelka, tak si nejsem jistá, na kolik může mít vliv i tento fakt.
V poslední recenzi tohoto ražení, tedy u Šedých bastardů, jsem zmiňovala, že se k tomuto žánru může hodit i trošku hrubší slovník a otevřenější scény. I tady autor použil sem tam nějaké to sprostší slovo, i když ne v takové míře. Pokud to tak můžu říct, tak mi přijde, že kniha tak působí mnohem reálněji a dospěleji a nezní to jako čtení pro teenagery, což oceňuji. Ani ve skutečném životě lidé nemluví podle pravopisu a se slušným slovníkem, takže nevím, proč by to v knihách mělo být tabu.
Co se týče děje, tak je hodně výpravný a popisný. Nejde tu ani tak o akci a boje, i když samozřejmě nějaká ta bitka či větší střet se tu také odehraje. Autor podle mě klade důraz hlavně na politiku, intriky, vývoj postav a dění na pozadí. Vyprávění se totiž dělí mezi více hrdinů, nejdůležitějšími jsou tři sourozenci - Valyn, Kaden a Adare, ale občas sklouzne i na jiná místa s důležitými postavami. Neustále se střídají a utváří tak jeden velký obraz. Je tu hezky vidět, jak stačí málo a dochází k velkým nedorozuměním. Jedno slovo sem, jedno tam a výsledek je někde úplně jinde. Občas situace vypadá dost jasně, ale v okamžiku se může změnit. Stávalo se mi totiž, že jsem si byla jistá záměrem nějaké postavy a pak se detaily změnily a už jsem nemohla tvrdit, že vím na jaké straně stojí.
Velký důraz je kladen i na to, že nikdo není neomylný a stačí malý krok vedle a všechno se může zbortit jako domeček z karet. Nejvíc je to asi vidět u Valyna, který svými nerozvážnými rozkazy docela často ohrožuje ostatní, ale také u nerozhodné Adare, která stojí dost na hranici, co se týče její loajality. A zrovna ona mi ze všech postav sedla asi nejméně. Je totiž docela komplikovaná a nejsem si jistá, jak to s ní dopadne, protože bych jí i já nejraději zakroutila krkem :-).
Takže ano, čtení bylo pro mě pomalejší, protože jsem vstřebávala detaily. Navíc díky autorově stylu nejde o příběh plný adrenalinu, kdy by čtenář musel hltat každé slovo či stránku, ale vše se točí hlavně okolo dění na pozadí, jak se mění scénu po scéně a jaký tvoří celek. Je to zajímavé, dlouhé, ale přesto dobře napsané. Záleží na každém, co v knize bude hledat a na co se nachystá, ale nakonec musím uznat, že není dobré vždy dávat na první dojem.
Kouř zmizel, stejně jako křik i hrubý kámen pod jeho nohama. Kaden vyšel ze tmy a chaosu na denní světlo, nad hlavou mu zářilo slunce a zahřívalo jeho tvář i ruce.
Informace o knize
Název knihy:
Originální název:
Série:
Pořadí v sérii:
Autor:
Překlad:
Žánr:
Rok vydání:
Počet stran:
Nakladatelství:ISBN: |
Prozřetelnost ohně
The Providence of Fire
Kronika Netesaného trůnu
2
Brian Staveley
Fantasy
2015 originál / 2017 překlad
524
Fantom Print978-80-7398-377-2 |
Anotace Databazeknih.cz:
Pokud si Adare správně pamatovala geografii, bylo Zjizvené jezero vlastně místem, kde se Černá řeka na chvíli zdržela, rozšířila se a naplnila přírodní kotlinu, než se opět zúžila a tekla dál na východ, kde se spojila s Bílou.
Ukázka z knihy
Informace o autorovi
Databazeknih.cz: Brian Staveley učí literaturu, náboženství, historii a filozofii, což ovlivňuje jeho romány a je držitelem titulu MA v oboru tvůrčího psaní na bostonské univerzitě. Pracuje jako redaktor v Antilever Press a publikoval svou poezii a eseje, které vyšly i v elektronické podobě. Žije ve Vermontu s manželkou a synem a svůj čas dělí mezi běžecké túry, štípání dříví a psaní.
Pěkná recenze. Změnu žánru naprosto chápu. :)
OdpovědětVymazat