Jak se mi žije v poslední době

Řekla jsem si, že po šesti letech provozu na tomto blogu, bych mohla zase něco málo o sobě říct a tak celkově prostě. Deníček už dlouho nevypisuji. Od té doby, kdy jsem založila k blogu Facebook a naučila se všechny vykecávací posty směřovat tam, není tak nějak o čem psát.

Ale abych to vzala od začátku, ti, kteří mě dlouho nesledují, letos jsem oslavila již dvaatřicáté narozeniny. Ano, v knižní blogosféře patřím spíše k těm pár nejstarším a někdy se i podle toho cítím. Nicméně blogu či webu se věnuji už dlouhých asi čtrnáct let. Nebo tak nějak. Vyzkoušela jsem všechno možné a tak nějak tomu propadla. Vystřídala jsem mnoho témat a nakonec zakotvila u osobního blogu, kde můžu prostě psát všechno, a zatím mě to baví.

Abych se vrátila k tématu nadpisu článku. Stále bojuji s chodem blogu, protože mám neustále pocit, že blog je prostě chudý a příliš obyčejný. Jsem tak trochu puntičkář a co se týče šablony, tak hrozný perfekcionista. Jsem z toho skoro nemocná a někdy u změn prosedím i pár hodin. Takže jsem se opět dostala do bodu, kdy mám nutkání udělat velké změny. Ale mám obavu, že ať udělám cokoli, spokojená nebudu nikdy... Nebo je to jen v mé hlavě a já už nevidím, že dělám zbytečnou práci, bez které to bude stejně fungovat a měla bych čas využít jinak? Kolik vůbec času trávíte nad blogem a internetem?

Momentálně se dívám i po bydlení, protože mi opět zvedají nájem. Bydlím sama a tak nějak jsem ve svém soukromém království spokojená. Pokaždé, když se zaraduji, že mi v práci přidají těch pár kaček, musím je zase dát do bytu. Ráda bych tedy něco svého, abych na tom mohla i pracovat. Ale samozřejmě problémem jsou penízky a hypotéka. Navíc ta představa mít dluh třicet let, uff... Očividně jsem se měla lépe učit, abych měla lepší práci. I když mám dojem, že kapacita mého iq je úplně vyčerpána a stejně bych ničeho nedosáhla :-D

V práci je to stále stejné peklo. Je to jako na horské dráze a klidnější týdny střídají ty, které jsou plné nervů. I změna práce by mi prospěla. Ale co si budeme povídat, nejsem zrovna typ člověka, co by měl rád velké změny. A jelikož je to moje první a jediná práce v životě, navíc jsem v ní už jedenáctý rok, tak to vůbec není lehké. Ani jsem nedoufala, že se tam tak dlouho zaseknu.

Moje knižní mánie momentálně ovládá můj každodenní život a tak se snažím stále objevovat další a další příběhy. Letos jsem se však zařekla, že svojí závislosti bych měla krapet přistřihnout křidýlka a nákupy omezit. Nejenže nestíhám všechno číst, což je asi běžný problém víc jak poloviny naší komunity, ale ne každá kniha za to stojí, přestože její propagace slibuje úžasný zážitek. Proto v tomto roce jedu podle seznamu, kde mám jen pokračování sérií. Jsou to muka, ale zatím se držím :-P Jen by to chtělo přidat na tom čtecím tempu.

Poslední dobou cítím, jak už bych potřebovala jaro. Sluníčko, energii, celodenní větrání, které mi chybí asi nejvíc... Grilovačky, čerstvá úroda ze zahrádky. Páni, už aby to bylo. Hlavně žádný navlíkání, ani pět vrstev, aby mi náhodou něco neumrzlo... Jak to zvládáte vy? Jste spíše na zimu nebo na teplo? Já zimu přímo nesnáším, navíc mě ubíjí, co všechno musím podstoupit, když chci jít vyvenčit psa. V létě akorát obuju žabky a jde se... Myslím, že nadcházející období si vážně vychutnám :-P

Neustále bojuji s nedostatkem času. Je toho tolik, co bych chtěla stíhat, ale ty hodiny neúprosně běží a vůbec je nezajímá, že mi to nevyhovuje (dobrá, přiznám se, že za to může hodně i moje lenost). Potřebuji pořádné volno na svoje koníčky, ráda bych už konečně podnikla i nějaký ten výlet nebo něco. Samozřejmě nepočítám květnový Svět knihy, to je samozřejmost a tak nějak vždycky můj jediný plán. Ale už bych fakt sakra měla někam vypadnout :-) Ty čtyři stěny bytu, které vidím denně a pobyt v práci mě při životě zrovna neudrží :-D Kam vy se letos plánujete vydat? Co chcete podniknout?

Takže tak nějak pořád řeším jednu věc za druhou, aniž bych se dobrala cíle a spokojenosti. Blog mi přijde nedodělaný, volný čas nevyužitý a celkově si říkám, zda je vůbec šance na změnu. Ale alespoň jsem to prostřednictvím tohoto textu ze sebe dostala. Dnešní článek jsem se rozhodla pojmout jako vykecávací, bez fotek, jen prostě výlev mých nálad a nápadů. Kdo ho to tedy přečte celý, tak gratuluji a zároveň děkuji. Jste jedničky ;-)