Občas mám pocit, že z mého života se stalo prokletí. Nebo velký, neustále se točící kolotoč. Čas běží rychleji než když přepadá písek v přesýpacích hodinách. Ani se nenaději a je večer. Tak jak je možné, že ostatní toho tolik stihnou?

Každý den vstávám do práce v pět hodin. Jeden den v týdnu dokonce o půl páté. Jelikož jsem začala dělat ve skladu, už nedělám směny ani odpolední, jen výjimečně v nutných případech...


V práci je to shon a pomalu se nezastavím, natož abych stihla jíst nebo chodit na záchod. Spousta lidí si totiž neuvědomuje, co to je pracovat v obchodě. A sezení? To nepřichází v úvahu. Pokud nemáte přestávku, nic takového není dovoleno. Navíc zkuste osm hodin tahat břemena, ze kterých vám málem lezou oči z důlků. Abych to zkrátila, když odbije třetí hodina, jsem radostí bez sebe a v případě, že mám hotovo, utíkám z toho vězení domů.

Doma jsem kolem půl čtvrté. První věc je samozřejmě jít s Maggie ven. Naštěstí je to hodná holka a stačí jí pár minut, ne hodin. Když jí chci dopřát pohyb, jedu k mamce na zahradu. Pak následuje jídlo. Obvykle totiž přijdu domů hladová a totálně unavená. K tomu si zapnu počítač, abych se podívala na maily, vaše komentáře... Zkontroluji nové dění ze světa knih a z vašich blogů. Brouzdám netem a zjišťuji, co potřebuji a najednou je šest hodin či více.


Pak si pouštím telku jako kulisu, obvykle nějaký seriál, třeba Simpsonovi. A následuje vaření, pokud mi nezůstalo něco z předchozího dne. Obvykle to však skončí tím, že si na chvíli k té televizi sednu. Najednou ležím. Jak se to stalo? A pak nevím o světě. Ono se totiž stává, že přijde koma. Někdy trvá pár minut a někdy i nějakou tu hodinu. S leknutím zjistím, kolik je hodin a je to v...

Rychle nachystat svačinu na druhý den do práce, skočit opět s Maggie, umýt a doufat, že zvládnu pár stránek knihy. Někdy vydržím dýl, někdy míň. Každopádně v momentě, kdy každou větu čtu dvakrát nebo víckrát, je čas jít na kutě. Na dobrou noc si pustím nějaký pěkný soundtrack, zkontroluji budíky a jde se spát. Je tak deset hodin či více. A tak to chodí den co den...


Takže mi proboha vysvětlete, kde berete čas chodit ven, jezdit na výlety, věnovat se koníčkům a různým aktivitám, přečíst knihu denně a podobně :-D Protože jak očividně vidíte, já svůj program nezvládám... :-)