Třetí cesta Korunou snů mě opravdu přesvědčila, že tato série prostě není pro mě.
První polovina se mi četla dobře. Skrz svátky jsem neměla na čtení tolik času, tak mi to poněkud trvalo, ale i tak jsem se vždycky dokázala začíst. Nejspíš to bylo především tím, že se dějová linka držela minima postav a míst a tak jsem byla schopná udržet pozornost a bavilo mě to. Už jsem si říkala, že přece jen budu spokojenější víc než u dílu druhého.
Jenže pak jsem se dostala za polovinu. A najednou to pro mě začalo být nějak zmatené. Hodně míst a lidí. Spousta "kapitol" začínala dost neurčitě a dokud nepadlo nějaké jméno, nevěděla jsem, kde vlastně jsem. Navíc některé dialogy byly tak zcestné, že jsem se začala ztrácet i ve významech. Četla jsem slova, ale co vlastně, sama nevím.
Bohužel mě to mrzí, z počátku jsem se vážně nadchla, ale postupem času tohle těšení vyprchalo. Příběh má co nabídnout, daný svět se zdá obrovský a komplexní, ale místy je to prostě příliš zapletené, zmatené a nicneříkající. Nevěděla jsem tomu hlavu ani patu... Myslím, že tentokrát už opravdu pokračovat nebudu.
Po krvavých událostech v Mořské Bráně jsou Erik, Deva a Lili opět na útěku. Přízraky mrtvých však nejsou na cestě za vytouženým útočištěm to jediné, co kráčí v jejich stínu.
Rozervaný Solomon ztratil vůli žít. Dokud ovšem neuhasne poslední jiskra příčetnosti, naděje stále doutná. Zůstalo ale něco, co by tu jiskřičku opět rozdmýchalo?
Lovci se pokoušejí zahojit hrůzy zabíjení a navracející se magie. Jenže jak rozeznat nemoc od léku? Ale jak ve světě, kde i ti nejmoudřejší prohrávají bitvy s vnitřními rozpory, nalézt správné odpovědi?






0 Komentáře
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)