Skučící temnota • Christopher Ruocchio

 

Když jsem se pustila do pokračování, přemýšlela jsem, o kolik víc sci-fi to tentokrát bude. Úvodní kniha totiž kromě pár zmínek o vesmíru a jiných planetách, v podstatě nepůsobila zrovna jako zástupce tohoto žánru.

Tentokrát je však všechno jinak. Cestování vesmírem, uspávání posádky v kryokomorách, poznatky o běhu času, další planety a civilizace, technologie, vylepšování lidí a mnoho dalšího vás utvrdí, že jste konečně na správné adrese.

Příběh je téměř jedna akcí nabitá adrenalinová jízda. Po cestě za možností sjednání míru, Hadriana a jeho posádku potkává nejeden problém. Nebezpečí číhá na každém kroku, ať už ve vlastních řadách nebo mezi nepřáteli, a to největší a nejděsivější čeká na konci.

Autor děj doplňuje filozofickými úvahami, které za mě v tomhle dílku, obsah vylepšují na každém kroku. Vesmír je obrovský, lidstvo nekonečné a poskytuje tak mnoho místa k přemýšlení, uvažování a hloubání například nad minulostí i budoucností. Co všechno lidi potkalo a jak se vlastně dostali až do této doby, víc jak asi patnáct tisíc let po nás (chápu-li to dobře), jak přežili a stále přežívají. A nechybí tu ani spousta upomínek na skutečné osobnosti, umělce, spisovatele, starý Řím a různé historické osobnosti.

Jediné, co mě občas mrzelo, tak náznaky budoucího dění, které působily jako spoilery. Jedna věc je, že text je psaný jako Hadrianovy vzpomínky, takže občasným oslovením čtenáře nebo zmínkou svého věku, dává najevo určité detaily, které nemálo odhalí. Na druhou stranu často prozradí během akčních chvilek, že se něco nakonec událo jinak, než předpokládal a pak se vrátí doprostřed dění. Jenže tím vyzradil, že to co následuje dopadne určitým způsobem. Já bych měla raději to překvapení až v momentě, kdy k tomu opravdu dojde. 

Nicméně to bylo skvělé čtení od začátku do konce. Užila jsem si každou stránku, každý moment, všechny okamžiky, kdy se něco povedlo, i ty, které znamenaly průšvih. Hadrian je jako hlavní představitel velice sympatický, přátelský, empatický, někdy působí trošku změkčile, upustí nejednu slzu (ukazuje se jako reálná postava a ne nějaký nesmrtelný a neohrožený hrdina), ale jeho drsný život ho utužil, takže dokáže překvapit i svojí temnější stránkou. Jako průvodce mi sedí na výbornou.

Teď jen počkat, jak to bude pokračovat a co se stane příště. Už teď se strašně těším...

Nejstarší sok lidského druhu čeká a stezka k němu vede jedině skrze temnotu vesmíru. Tma houstne a Hadrian Marlowe se ve druhém svazku ságy Pojídač slunce noří do čím dál hutnější směsice epické fantasy a space opery, kterou tentokrát rozleptává i notná dávka kosmického hororu. Hadrian je ztracen. Coby kapitán žoldnéřů se už půl století toulá mezi hvězdami a marně pátrá po temné planetě Vorgossos, aby navázal kontakt s hrůznou rasou Cielcin a ukončil tak téměř čtyři sta let zuřící válku.

V zoufalé snaze najít odpovědi se musí pustit za bezpečné hranice Sollanského císařství do temných hlubin kosmu, brázděných tajemnými Extrasolariany, kteří se dávno zřekli imperiálního slunce a spojili svá těla se zapovězenými stroji. Pokud chce Hadrian uspět, bude muset čelit běsům přesahujícím hranice svého chápání, a nakonec dát všanc i samo svoje lidství.