Prázdnota • Michaela Merglová


V prvé řadě mě zarazilo zařazení do kategorie fantasy. Přestože se tu vyskytují lidé s určitými schopnostmi, tak bych to brala spíše jako formu evoluce, jelikož se to odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti Země. Za mě je to prostě sci-fi jako vyšitá. Nic fantazijního v tom nevidím.

Jak už jsem řekla, jde o budoucnost. Konkrétně necelých dvacet let od teď. Svět se změnil a spojil v určité části, státy jak je známe už neexistují. Víceméně působí jako typická představa o chudých bezbranných čtvrtích a bohatých vlivných parchantech využívajících své postavení ke zlu.

První část knihy mi přišla poměrně pomalá a vleklá. Přestože to zabralo necelou polovinu, tak mi to připadalo spíše jako dvě třetiny. Úvodní seznámení, problematika doby, postavy, vztahy a tak dále. Na můj vkus zbytečně zdlouhavé. Zbytek knihy totiž obsahoval jakoby dvě časové roviny, které se míjely třeba pár minutami. Šlo spíše o skoky mezi postavami v krátkém časovém úseku, což způsobilo velké dávkování napětí z dané situace a z několika pohledů na jednu scénu. A že té akce tam nebylo málo. Škoda jen, že první část nebyla kratší a kniha nebyla v tomto duchu vedena dříve. Hltala bych to mnohem více. 

Co mi zoufale chybělo, tak nějaký rozbor či větší pochopení empatů. Z knihy jsem nedokázala vyčíst, čeho všeho jsou schopní. Dokázali v ostatních lidech číst emoce a podle všeho je obrátit i proti jejich vlastníkům. Ale kde měli hranice? Co všechno mohli udělat?

Zápletka byla zajímavá, poukazovala nejen na diskriminaci, šikanu, fyzické násilí a válku, ale hodně i na lidské emoce, co jsou lidé schopni udělat, jak je ovlivňuje prostředí a tak dále. Líbil se mi nápad empatů, náhled do určité verze budoucnosti. Ale něco mi v tom stejně chybělo. A ten úplný závěr mi přišel hodně přeskočený a zkrácený, přestože do té doby se víceméně všechno vysvětlilo a zapadlo kam mělo...

Každý v Metropoli Evropa má v sobě prázdnotu, kterou se snaží zaplnit. Někdo bojem s bezprávím jako bývalý policajt Richter, někdo hraním her jako streamerka Cilka. A někdo službou jiným. Rebeka vždycky chtěla pomáhat lidem a její vrozená schopnost vidět cizí démony a číst v myšlenkách ji k tomu předurčila. Jenže hledání Asiatky s modrým pruhem ve vlasech probudí věci, co zahýbou celým městem. V neonové Metropoli poteče krev. Hodně krve…


Okomentovat

0 Komentáře