Kniha se na první pohled tvářila jako klasický romantický příběh, kde hlavní hrdinka ztratí matku a tak se vydá hledat sama sebe a svého biologického otce. Jenže už nikde není ani náznak, v jakém duchu celý příběh bude.
Bohužel pro mě se točí okolo témat a života, který mi nic neříká a který nemám moc ráda. Lidé žijící v komunitách, hipíci žijící mimo moderní život, takové ty sekty nesekty. Kočovníci. Kde se mluví o spřízněných duších, předtuchách, očistách, meditacích, přírodní medicíně, duších, kde se věří tarotovým kartám.
Navíc mi ani hlavní hrdinka příliš nesedla, protože mi prostě nepřipadala jako žena ve věku třiatřiceti. Spíš tak o deset let mladší. Naivní, nevyzrálá, dětinská. Její vztahy nevztahy moc romanticky nepůsobily a ani knihkupectví/antikvariát, o kterém se neustále píše, pro mě rozhodně žádným kouzlem neoplýval. V nepořádku, chaosu ani prachu nic krásného prostě nevidím.
Nejvíc emocí podle mě bylo až na konci, kdy se konečně odhalila pravda ohledně rodinných vazeb Luny a navíc jejího vztahu k "někomu". Nicméně většinu knihy jsem žádné romantično necítila. Ať už mezi lidmi, či z prostředí Benátek. Prostě to na mě nijak nepůsobilo. Možná mi ten dojem prostě jen kazily ty věci ohledně tarotu, vidin budoucnosti a všemožných senzibilních a ezoterických věcí, které nemám ráda a nevěřím na ně.
Recenze pro Cosmopolis .
Pokud vás článek zaujal, můžete sdílet
Lucy Lillianne
Kdo jsem?
Vášnivá knihomolka (milovnice fantasy a sci-fi) a nadšenkyně do filmů a seriálů. Člověk uklidňující se relaxačními omalovánkami. Modelář. Amatérský kuchař a pekař. Introvert a antisociální jedinec.
0 komentář(ů) v diskuzi:
Okomentovat
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)