Nejlépe chutná za studena • Joe Abercrombie

Vadí vám příběh s absencí dobra, bez kousku štěstí, trochy lásky? Nějakého toho optimismu či naděje? Nebo se spokojíte s drsnou temnotou duše?

Ve většině takovýchto fantasy se odehrává děj, který cílí k nějakému střetu či rovnou válce. A to ostatní okolo jen jen doplňující info, které tomu dodá na hloubce, představí detailněji postavy a podobně. Tady je tomu přesně naopak. V hlavní roli je Monza, a její najatí lidé, která se pachtí za pomstou. Shodou okolností její jednání ovlivňuje to velké dění na pozadí (nebo se k němu připlétá), které sice bude důležité, ale ne tolik jako její cesta.

Její snaha o vyrovnání msty krví nekončí vždy jen u té jedné osoby a tak je z toho ještě větší masakr. Přímo bije do očí fakt, že jde vlastně o takový koloběh, který nelze zastavit. Vždycky bude někdo, kdo bude chtít pomstít smrt někoho jiného, jako rozvětvený strom, dokud se nenajde osoba, která v tom nebude pokračovat.

Jde o volné pokračování navazující na trilogii První zákon. Využívá události, místa a některé postavy z dřívějška. Tentokrát jde však především o potoky krve, odplatu, neustálé zvraty a zkoušky. Už jsem si zvykla na autorův styl příběhu, jeho postavy, které sice mohou působit na první pohled jako neohrožení hrdinové, ale v podstatě je to jen maska, protože i ten největší silák klidně brečí, až mu tečou nudle z nosu, i ten největší tvrďák při pohledu do očí smrti se strachy třese. Nikdo není dokonalý, na věrnost partnerovi, příteli či zemi se tu nehraje. Každý jen sám za sebe, dokud není příležitost k útěku.

Většina knihy plynula neuvěřitelnou rychlostí a byla neskutečně čtivá. Posledních sto stránek však strašlivě zpomalilo, bylo protahováno a chvílemi i nudilo. Nečekejte žádné hrdiny, čest, romantické vztahy, šťastné konce. Tady to tak prostě nefunguje. Jen krutá realita života, smrti, zrady a hektolitry krve...

4⭐


Okomentovat

0 Komentáře