Vždycky zbývá naděje • Rossella Roberta Recchia

Jak se vám líbí knihy, které působí multižánrově? Když nevíte, jestli to bude spíš román, detektivka, thriller a prostě se vyvíjí postupně všechno možné?

Během čtení jsem neměla absolutně představu, kam to celé směřuje. Příběh je rozdělený do několika pomyslných částí. První je seznámení Stelvia a Marisy. Jak je jasné podle anotace, budou mít děti, takže se skočí do další části, kde je mají a kde dojde k tragédii, pak přijde změna v podobě jiné části rodiny a tak dále. Neustále se to mění, až jsem se ptala, co z toho vlastně bude.

Pravý význam všeho pochopíte až ke konci, kdy do sebe zapadnou všechny části a utvoří celek. Ne, že by samostatně nedávaly smysl, to vůbec ne. Ale po spojení vyniknou detaily, proč se co stalo a tak dále. Každý střípek mě opravdu bavil a dokázala bych si ho představit jako samostatné (delší) vyprávění, jak mě autorčin text bavil. Každé poskočení mě zamrzelo, protože postavy byly sympatické, příjemné charaktery s drobnými vadami. Jenže při každé změně přišel ještě lepší zvrat.

Konec jsem už zhltla celý, protože jsem potřebovala znát odpovědi. Celé se to totiž vyvrbilo nečekaným směrem. V knize se točí mnoho témat. Od počáteční romantiky, románu z pomezí padesátých a šedesátých let, přes obyčejný rodinný život v osmdesátkách, potom thriller s neštěstím a detektivní práce (která byla spíše v náznacích, tady jsem čekala asi více), po dramatické události v následujících letech se znovuobjevenou romantickou linkou. Takový mix, který sice může působit překombinovaně, ale vážně funguje.

Hvězdičku dolů dávám za některé nedořešené nebo nevyřčené situace a hlavně za tu část se psem, která mi tam prostě nepasovala. Jinak to bylo výborné čtení, plné emocí a lidských osudů.

4⭐

Recenze pro Cosmopolis...