Co se týče samotné knihy a příběhu, tak opakování určitých faktů, které se v knize zmínily alespoň desetkrát za celou dobu, mi docela vadily. Nemám to moc ráda, je to otravné a rušivé a myslím, že čtenářův mozek je schopný si danou informací zapamatovat, takže víc jak třikrát opravdu není nutné něco opisovat.
Jinak jsem byla s příběhem spokojená. Byl svižný a čtivý, chvílemi napínavý a strašidelný, měla jsem pocit, že novinářka Jess odváděla lepší práci než policie, ta sice neměla téměř žádný prostor, ale dalo by se očekávat, že by měla mít větší starost s vyšetřováním. Míjely se tu dvě čajové linie doplněné myšlenkovými pochody postavy, která byla odhalena až na konci a navíc se v textu sem tam objevily i nějaké novinové články. Což bylo takové zpestření. Všechny tyto části tvořily zapeklitý případ, většina detailů spolu souvisela až tak, že to každý pochopí v úplném závěru.
Jess byla sympatická postava. Neustále byla v rozporu se svým povoláním, sebevědomím a spojením s rodinou podezřelé. Nemohla se rozhodnout, která její část by měla vyhrát, novinářka nebo kamarádka? Neustále budete vedení k určitému názoru na pachatele a celou tuhle situaci, až na úplném konci vám autorka začne plést hlavu, aby vás dokonale zmátla. A jak výborně. Nejdřív jsem si říkala, jaké se z toho klube průměrné čtení, ale ten konec byl fakt suprový.
0 Komentáře
Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)